Zápisky věčného žáka II. Štěstí zakázáno

Druhý díl pamětí novináře a spisovatele Karla Horkého (1879–1965) začíná obdobím, kdy v letech 1907–1909 působil jako redaktor týdeníku Národní obzor. Po odchodu z nakladatelství Bedřicha Kočího si založil vlastní časopis, nejprve Horkého týdeník (1909) a následně revue Stopa (1909–1914). V říjnu roku 1912 se s manželkou Emanuelou a tříletou dcerou Věrou odstěhovali do Paříže, kde zůstali až do vypuknutí první světové války. Další dva roky pobývali ve Španělsku a v Portugalsku a od podzimu roku 1916 žili ve Spojených státech amerických, nejprve v New Yorku, kde se v lednu 1917 narodila Horkého mladší dcera Alena, a později v Chicagu. Do období amerického pobytu spadá i tzv. Dürichova aféra. Na obranu svého tchána Josefa Düricha, který byl vyloučen z Československé národní rady, vystoupil Karel Horký v polovině roku 1917 a dostal se tím do konfliktu s hlavními představiteli zahraničního odboje T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem. Do Československa se s rodinou vrátil na začátku roku 1921. Jeho návratem druhý svazek pamětí končí.