Vyprávět sám sebe

Jak číst texty žánru autobiografie, když v nich autoři na jednu stranu referují ke skutečným událostem, současně ale čtenáři prezentují svůj často idealizovaný obraz? Máme se zaměřit na historickou věrohodnost, výraz psychologie autora, nebo na vyprávění samotné? Klára Soukupová ve své monografii dokládá, že autobiografie je třeba interpretovat jakožto literární díla, jejichž podoba je z větší či menší míry ovlivňována tradicí žánru, soudobými vyprávěcími postupy i rétorikou. Na třech českých autobiografiích (Heda Margoliová-Kovályová: Na vlastní kůži, Ivan Klíma: Moje šílené století, Václav Černý: Paměti) autorka s odkazem na nejnovější poznatky teorie autobiografie představuje způsob analýzy konkrétních textů, jenž zohledňuje narativní tvar memoárů i jeho performativní povahu.