Eseje obsažené v této knize jsou originálním zamyšlením nad stavem současného politického života a radikální kritikou vyprázdněných kategorií současné politiky. Giorgio Agamben odkazuje a navazuje zejména na myšlenky H. Arendtové, C. Schmidta, M. Foucaulta a G. Deborda a načrtává nové perspektivy politického života v současné demokraticko-spektakulární společnosti. Autor pojednává jak o tématech, která patří k zavedeným paradigmatům politické zkušenosti, tak o tématech, která nejsou všeobecně chápána jako politická. Podle Agambena jsou oblastmi politiky v pravém slova smyslu právě jevy, o kterých uvažuje v této knize: výjimečný stav (jako dočasné zrušení právního řádu), koncentrační tábor (jako místo, kde se nerozlišuje mezi veřejným a soukromým), uprchlík (který tím, že rozbíjí pouto mezi člověkem a občanem, se dostává ze svého marginálního postavení do centra krize moderního národního státu) nebo oblast pouhých prostředků a gest (které tím, že zůstávají pouhými prostředky, se samy vysvobozují z jakékoli vazby na cíle či účely). Giorgio Agamben (1942) patří k významným současným italským filosofům. Ve svém myšlení originálně spojuje znalosti literární teorie, evropské filosofie, politického myšlení, religionistiky, literatury a umění, což z něj činí jednoho z nejpodnětnějších myslitelů současnosti. Pravidelně publikuje ve francouzském tisku, v Itálii řídil vydávání díla W. Benjamina. Je autorem řady knih, z nichž mnohé byly přeloženy do francouzštiny a angličtiny, některé také do němčiny a dalších jazyků.
