Neříkejte tomu ezo

Reportážní kniha Pavla Šplíchala a Magdaleny Duškové mapuje podoby alternativní spirituality v Česku. Zkušenost s někým „ezo” má dnes asi každý, ať už jde o strýčka, kamarádku, nebo někoho ještě bližšího. Česko je pro alternativní spiritualitu, jak „ezu” říkají odbornice a odborníci, zemí zaslíbenou. V nějaké podobě ji tu praktikuje okolo padesáti procent lidí v zemi. Za pandemie Covidu byla část z nich hodně viditelná kvůli hlasitému odmítání vakcín, spojit však alternativní spiritualitu jen s hnutím proti očkování by byla chyba. Jedná se o velmi bohaté, mladé a stále se měnící duchovní hnutí.

Magdalena Dušková a Pavel Šplíchal se v reportážích vydávají do samizdatové duchovní knihovničky v osmdesátých letech, na luxusní retreat do Švýcarska v roce 2012, kdy měl skončit svět, do zastavárny, kde “bad boye” potkala psychospirituální krize, do minulého života na francouzský venkov 16. století, kde vojsko plenilo a vypálilo celou vesnici, i na současné předměstí Českých Budějovic, kde po malých krůčcích docházelo k politické radikalizaci zajištěného manželského páru. Alternativní spiritualita představivosti svých následovníků meze neklade.

Kniha se nevyhne ani politice. I když se většina motivačních koučů, guruů a jógových učitelů označuje za apolitické, toto tvrzení mívá od pravdy daleko. Část alternativně spirituálního učení svým důrazem na schopnost „přitahovat si do života“ špatné či dobré věci na základě vlastního energetického nastavení, kopíruje logiku neoliberálnímu kapitalismu. Každý je zodpovědný jen za sebe, každý si tvoří vlastní osud. Peníze jsou v tomto pojetí pak formou energie. Kdo k nim má správný postoj, určitě jich bude mít dostatek. Zároveň se v prostředí wellness a alternativní spirituality setkáváme také s četnými konspiracemi. Chemtrails, války mimozemšťanů i nadřazenost slovanské kultury bývají v prostředí konspirituality na denním pořádku.