Mnoho z nás chce změnit svět, protože se nám nelíbí, jak vypadá.
Každý den, každou hodinu a každou minutu můžeme věnovat tomu, abychom měnili sami sebe k lepšímu. Není to otázka říct si a změnit se, je to o říkat si a měnit se, pořád, bez ustání, dál a dál a dál. Pokud to poctivě děláme, zjistíme, že už nám zbývá opravdu málo času na tisknutí letáků, boji proti něčemu, účastnění se besed atd. Je to alibistické uzavření se ve svém kukle a ignorace vnějšího světa? Možná. Možná ale taky ne. Můžu nadávat na zprávy, média, vlády, korporace… Anebo můžu vyhodit z okna televizi, z novin si udělat papírovou čepici, politice nevěnovat ani minutu měsíčně a přestat toužit po nesmyslech, které stejně nechci a už vůbec nepotřebuju.
Můžu udělat ze svého domova chrám plný míru a lásky a zvát do něj ty, které mám rád. Můžu zamést chodník před svým domem a usmát se na souseda. Můžu zavřít bránu, kterou do mojí hlavy proudí miliardy zbytečných, nesmyslných, zkreslených a negativních informací a můžu se naučit hledat sám v sobě.
Můžu v sobě nalézt mír a den za dnem ho prohlubovat a zesilovat, aby jím nic nemohlo otřást, a pokud přeci jen otřese, abych ho znovu zase nastolil. Svým myšlením, mluvením, chováním a vyzařováním můžu natolik změnit svojí auru, že v její přítomnosti změkne i ten nejtvrdší kámen.
Skrze sebe, můžu změnit tebe a celý svět.
