Pragmatika lidské komunikace

Slavnou monografií o lidské komunikaci z roku 1967 se etablovala skupina psychologů a psychiatrů kolem Mental Research Institute v americkém Palo Altu. Knihu lze považovat za základní přehled tzv. komunikační psychoterapie. A tak se již dnes klasickou stala teze „nemůžeme nekomunikovat“ či předpoklad, že klient nemůže být léčen izolovaně, nýbrž jako součást systému, především rodiny. Autoři popisují, jak k patologii přispívají různé komunikační hry a paradoxy, operují s pojmy typu „dvojná vazba“, „digitální a analogová komunikace“, „metajazyk“. Role jazyka ve vztazích je demonstrována na rozboru divadelní hry Kdo se bojí Virginie Woolfové od Edwarda Albeeho. Nechybí propojení komunikační teorie s existenciální filozofií ani její aplikace v psychoterapeutické praxi. <br/><strong>Paul Watzlawick</strong> (1921–2007) byl jedním z nejvýznamnějších představitelů terapeutické školy v kalifornském Palo Altu, která zkoumala vliv komunikace na patologii i psychoterapii. V češtině vyšly také další jeho knihy jako <em><a href='https://obchod.portal.cz/beletrie/uvod-do-nestesti/'>Úvod do neštěstí</a></em> či <em><a href='https://obchod.portal.cz/beletrie/vsechno-dobre-je-k-necemu-zle/'>Všechno dobré je k něčemu zlé</a></em>. <br/><strong>Janet Beavin Bavelas</strong> (1940–2022) působila jako profesorka psychologie na Univerzitě ve Victorii. <br/><strong>Don D. Jackson</strong> (1920–1968) byl psychiatrem a zakladatelem a ředitelem paloaltoského institutu a profesorem na Stanfordově univerzitě.