Spondeo ac polliceor

V roce 1953 se původně jediná pražská lékařská fakulta, která patří ke čtyřem fakultám existujícím od samého založení pražského vysokého učení českým králem a římským císařem Karlem IV. (1348), rozdělila ve fakulty tři – „všeobecnou, dětskou a hygienickou“. V roce 1990, po demokratizaci poměrů, se jen zdánlivě „úzce“ zaměřené fakulty (vychovávaly vždy lékaře veškerého lékařství) vyrovnaly i formálně se zavádějícím označením. Tak se z Fakulty dětského lékařství stala 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy.Padesát let existence tak členité a bohatým pedagogickým, vědeckým a zdravotnickým životem pulsující instituce je pestrým leporelem, v němž se odehrálo a odehrává mnoho dějů s mnoha aktéry. Byly a jsou to děje a osobnosti, které se svým působením zapsaly nejenom do historie české medicíny, českého zdravotnictví a vysokého školství, ale také do historie české kultury v jejím úhrnu. Kniha je příběhem poloviny století instituce, která ve svém celku i v jednotlivostech sehrála významnou úlohu v životech mnoha lidí.