Imitatio Romae. Karel IV. a Řím

Kniha se zabývá dosud jen okrajově zmiňovaným tématem, římskou inspirací v kultuře doby Karla IV. Imitatio Romae (nápodoba Říma) není chápána jen v úzkém smyslu jako snaha o imitování Věčného města a jeho památek, ale má mnohem širší rozsah. Vztahuje se na všechny motivy, které spojují Karla IV. jakožto římského císaře s Římem. Studie se ve svém úvodu snaží ukázat naprosto jedinečné postavení Říma v představách středověkého Západu a seznamuje s kontakty Čech a Věčného města ve středověku. Neopomine ani detailně seznámit čtenáře s dvojí návštěvou Karla IV. ve Městě, první v roce 1355, spojenou především s jeho císařskou korunovací a druhou v roce 1368. Právě po roce 1355, kdy byl Karel IV. v Římě korunován, se v karlovské kultuře objevuje řada motivů, které odkazují římské tradici. Nejlepším dokladem „římských“ ohlasů je Česká kronika Jana Marignoly, kterou italský minorita sepsal na objednávku Karla IV. Svědectví s tohoto díla nás provázejí celou knihou, kde se líčí jednotlivé „římské“ motivy v karlovské kultuře (rodokmen Karla IV., o posloupnosti českých biskupů, císaři Oktavián Augustus a Konstantin Veliký). Především při budování Prahy jako nového sídla říše mohl Karel IV. navázat na odkaz Věčného města. Císař se pokusil Prahu proměnit ve svaté město, jakým byl Řím. K tomu mu měly pomoci ostatky a svatých obrazů (veraikonu a aracoelské madony) dovezené také z Říma, jejichž význam studie sleduje. Praha ovšem nebyla zamýšlena jako replika Věčného města, nýbrž jako symbol univerzální vlády císaře, v níž nechyběly ani přímé odkazy na Řím.