Paradoxy klasické logiky

Jaké jsou základní principy správného logického usuzování? Ve snaze odpovědět na tuto otázku vykrystalizoval v průběhu devatenáctého století systém, který je dnes znám jako klasická logika. Ta se postupně stala obsahem základních kurzů logiky na humanitních i technických oborech po celém světě.

Úspěch klasické logiky má dobré důvody: eleganci, jednoduchost a vyváženost základních principů, expresivní sílu a schopnost integrovat v sobě starší teorie spojené s aristotelskou i stoickou tradicí. Klasická logika se skvěle osvědčila jako logika jazyka matematiky. Jestliže ji však aplikujeme na běžný jazyk, vynořuje se řada problémů, jež se týkají zejména hypotetických vět a jejich role v běžném usuzování. A právě na paradoxní aspekty klasické logiky související s hypotetickými větami se zaměřuje tato kniha. Autor v ní představuje nevlivnější argumenty na obhajobu klasické logiky, ale i nejvýznamnější teorie, jejichž cílem je klasickou logiku revidovat. V závěrečné části rozpracovává svůj originální přístup k uvedeným paradoxům. Hlavním záměrem knihy je ilustrovat postupy a metody moderní filosofické logiky s důrazem na její vztah k přirozenému jazyku a běžnému usuzování.