Orientovat se v myšlení

S narůstající medializací našeho světa a jeho přesycením texty a informacemi se zvyšuje potřeba orientace. Potřeba orientace je potřebou směrodatných vodítek, jejichž absence ochromuje lidskou schopnost jednat. Filosofickému uchopení otázky orientace věnuje jeden ze svých kratších textů Immanuel Kant. Jedná se o příležitostný text z roku 1786 Co znamená orientovat se v myšlení?. Tento text představuje společné východisko a orientační bod, na který navazuje sedm příspěvků z pera českých a slovenských autorů. Jejich společným jmenovatelem je tázání, které je rovněž Kantovou otázkou: co dnes může znamenat ono „orientovat se v myšlení“? Co je pro lidské myšlení směrodatným východiskem, umožňujícím neztratit se – ať již „v temné noci nadsmyslna“, nebo v prostoru přesyceném obsahy?

Studie navazující na Kantův text lze rozdělit do dvou skupin: ta první zahrnuje myslitele německé klasické filosofie Herdera, Jacobiho, Fichta či Schellinga, ve druhé se dostávají ke slovu dva z nejvýraznějších kritiků filosofické tradice – Wittgenstein a Levinas. Snahou autorů bylo vyjít od Kantova tázání a za pomoci vybraných myslitelů je podrobit další reflexi. Chtějí tak prověřit nosnost Kantova stanoviska i naznačit jeho meze. Čtenář má díky tomu v rukou sice dílčí, ale zároveň výrazný průřez moderním kontinentálním myšlením, který může sloužit jako vodítko k promýšlení otázky po orientaci v myšlení.