Náboženství v hranicích pouhého rozumu

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa
Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době,
kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781,
1788, 1790). V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Co
mohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li K antovy tři K ritiky pokusem o odpověď
především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku
třetí. V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého
a zlého principu v člověku. K antovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie
náboženství. L ze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie
náboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv.
„kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až
do naší doby zcela nový směr.
Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.