Konec dějin a poslední člověk

KONEC DĚJIN A POSLEDNÍ ČLOVĚK je odvážné a provokativní dílo, považované za jednu ze stěžejních politicko-filozofických a historických prací devadesátých let. Kniha, označovaná za protipól Huntingtonova díla Střet civilizací, vyvolala polemiku v intelektuálních kruzích i u široké veřejnosti ve Spojených státech a v Evropě. Představa, že lidstvo jednou dospěje ke svému konci dějin, je pro mnohé sotva přijatelná, jen málokdo je však schopen Fukuyamovu argumentaci vyvrátit. Fukuyama, jenž rozvíjí zdánlivě neaktuální hegelovskou filozofii dějin, se zamýšlí nad otázkou, zda lidstvo dospěje jednou ke stabilnímu stavu, v němž dojde konečného uspokojení, nebo se v historickém vývoji vždy znovu a znovu prosadí něco, co zvrátí tuto konečnou rovnováhu a navrátí lidstvo zpět do dějin, tak jak je pojímá klasická historiografie. Kniha Konec dějin a poslední člověk hledá odpovědi na základní otázky historického vývoje: Mají dějiny konec? A pokud ano, kde se nacházíme nyní, poté, co se socialismus, monarchie a fašismus zdiskreditovaly? Rozšíří se model liberální demokracie postupně po celém světě?