Světová ekonomická recese vyhrotila vážné vnitřní problémy eurozóny a odhalila její vnitřní nedostatky, způsobené přílišnou heterogenitou tohoto svazku odlišně se vyvíjejících ekonomik. Vrcholní představitelé EU a eurozóny horečně hledají cesty, jak vybřednout z krizové situace, jak zabránit rozpadu měnové unie a jak zamezit dluhovým krizím do budoucna.
Stanislava Janáčková, původně vědecká pracovnice Ekonomického ústavu ČSAV, poté pracovnice České národní banky a nyní má poradkyně,vnáší do problému současné krize eurozóny řadu cenných a neotřelých postřehů. Knížka "Krize eurozóny a dluhová krize vyspělého světa", kterou Centrum pro ekonomiku a politiku vydává, je již druhou autorskou publikací věnující se tomuto tématu, po úspěšné "Svazující integraci" z roku 2005.
Nová kniha shrnuje autorčiny texty z let 2007-2010. Člení se do tří hlavních částí. První část upozorňuje na první varovné signály zpomalení světové ekonomiky. Autorka vysvětluje, proč malá otevřená ekonomika, nacházející se ve fázi "catching up" potřebuje vlastní měnu. Odlišuje maastrichtská a česká kritéria pro přijetí společné evropské měny a volá po otevřené diskusi nad tím, zda si má naše země ponechat vlastní měnu, nebo přijmout euro.
Druhá část se zabývá světovou finanční krizí. Příčinou zpomalení světové ekonomiky je podle autorky dluhová krize, která byla podněcována přehnaně expanzivní měnovou politikou. USA a Čínu podle ní spojuje osudová závislost. Koruna nás od světové finanční krize do značné míry chrání, i když jsme se zpomalení naší ekonomiky nevyhnuli. Autorka připojuje i analýzy protikrizového plánu české vlády a Janotova balíčku.
Třetí část knížky podrobněji zkoumá eurozónu v krizi. Dosavadní vývoj eurozóny neprokázal, že by euro přineslo zúčastněným zemím rychlejší růst a větší hospodářskou prosperitu. V tomto směru se velká očekávání, která byla s eurem spojená, nenaplnila. Nedošlo k dostatečné konvergenci temp růstu, ani inflace. Dosažení optimální měnové oblasti zatím zůstává v nedohlednu.
Bohužel nejpravděpodobnější odpovědí na krizi eurozóny bude podle Janáčkové posun směrem k zastřené fiskální unii – pokud se nepodaří vnutit občanům členských zemí fiskální a politickou unii nezastřenou. Centralizace rozhodování ale nepomůže. Předluženost jedné země donutí všechny ostatní ještě více se zadlužit a výsledkem bude oslabení důvěryhodnosti eura.
Perspektiva vystoupení některých členů z eurozóny je dnes možná blíže realitě než masový vstup dalších zemí. Druhou variantou je udržení a rozšiřování eurozóny za každou cenu – ale cena za to rozhodně nebude nízká. Lze souhlasit s autorkou, že útvar, do kterého jsme se v roce 2004 zavázali vstoupit, neodpovídá eurozóně, tak jak funguje dnes. Eurozóna své původní závazky dnes flagrantně porušuje. Je na nás, jaké důsledky z toho vyvodíme.
Václav Klaus
V Praze, 16. září 2010
