Šamanský růženec

Základem literárního debutu Ondřeje Sekaniny Šamanský růženec se stala vyprávění La Inthonkaew (nar. asi 1980), pocházející z Thajska a žijící již téměř dvě desetiletí v Praze. Zde se začala věnovat výtvarné tvorbě, kterou lze řadit do oblasti outsider art – detaily z jejích maleb knihu volně doprovázejí. Próza je cyklem sto osmi vzpomínkových „vizí“ o její nevšední cestě. Šamanský růženec lze číst jako poutavé svědectví o životních podmínkách na okraji džungle, její drsnosti i spiritualitě, neobyčejných zvyklostech, společenských normách i mentalitě kultury pro nás stále exotické. Jednu z podstatných linií dobrodružného příběhu ale představuje také hrdinčino postupné a nesnadné objevování českého prostředí; to nahlíží stejně jako celý svět jedinečnou perspektivou ženy, jejímž otcem byl venkovský šaman. Především ale próza vyniká literárními kvalitami – lapidárním jazykem, hutnou a pestrou obrazivostí, dramatickými dějovými zvraty a sugestivním rytmem.