Slaný chléb

Při úklidu zásuvek jsem našel svůj rukopis z doby kolem roku 1977. Tehdy jsem se neodvážil nabídnout ho ke zveřejnění. Velmi pravděpodobně bych se totiž musel živit jinou prací, než péči o mašinky na námořních lodích. Byl jsem na své práci závislý tak, jako je někdo například na marihuaně, a tak jsem zásuvku raději neotvíral. Čas běžel, mnohé se změnilo a můj rukopis mezitím ztrácel na aktuálnosti. Oprášil jsem ho s pocitem, že některé mé formulace se dobře čtou. Jestli někdo při čtení této práce stráví příjemné chvíle, tak jsem přepisem rukopisu do počítače čas neztratil. Pro pořádek ale musím upozornit, že postavy příběhu jsou vymyšlené, třebaže události jsou autentické a skutečně se odehrály.
Nepsal jsem však literaturu faktu, takže zpracování událostí je poměrně volné. Také jakékoliv stížnosti mých bývalých kolegů, že jsem si vypůjčil jejich životní příběhy, musím už dopředu prohlásit za bezpředmětné. Příhod z námořnického života je přirozeně mnohem víc. Mým cílem bylo vzpomenout na nelehkou práci posádek našich bývalých námořních lodí, práci, která byla často zbytečně zpestřována lidskou hloupostí. Vždy jsem však vycházel ze skutečných událostí, takže děj je autentický a uvedené příhody se skutečně odehrály. Jak říkal můj dobrý přítel, starší námořník a srandista Vojtek z Moravy:
„To není žádný fakt, to se skutečně stalo.“
Příjemné počtení. Michal Svoreň, 1. strojní důstojník v. v.