O zrodu a konečnosti všeho

Jako myslící bytosti, uvědomující si samy sebe, máme obrovský problém daný naší konečností. Vynoření se z nicoty bytí, život a opětovné pohroužení se do nedefinovatelného ničeho tvoří lidské stigma propisující se do celé naší existence. Snad tato skutečnost nás od věků nutí pátrat po zákonitostech smyslu našeho jsoucna. Snaha dopátrat se, jak vše začalo, jak to funguje a pro jaký účel bylo vše stvořeno, bohužel není korunována úspěchem poznání. Tápeme v představě o čemsi věčně trvajícím, které snad mělo svůj počátek. Šlo o genezi všeho ze singularity protočástice kreací z ničeho? Protože za nic je z fyzikálního hlediska nutné považovat vakuové prostředí s nesčetnou profilací a zánikem částic a polí, jakousi kvantovou pěnu. Nebo jde o oscilující vesmíry či kosmy vytvořené počítačem s obrovskou komplikovaností při interpretaci? Nebo jsou všechna matematická vyjádření popisem různých typů vztahů a univerz? Na závěr úvah je zde ještě diskutovaný konec všeho, života a s ním spojeného vědomí, ale i celého univerza, možná i multiverza. Ve dvaceti sedmi povídkách se autor pokouší odpovědět na otázky vzniku našeho vesmíru či megavesmírů, komplikovanosti bytí a zániku všeho s nadějí, že život stál, stojí a bude stát za to žít.