Liliputin

Někde v lidském srdci se rozkládá Rudé náměstí.

Čech, který jede na Ukrajinu najít své jiné já. Banda dětí bez domova, jež válka vyžene ze sklepa, protože ten teď využívají nájemníci jako kryt. Německý pár, který si na Ukrajině „pronajal dělohu“, ale jejich dítě po porodu uvízlo v Kyjevě. Výrostek, který v obléhaném Mariupolu společně s přidělenou valkýrou rozváží lavaš a váhá, kdy zmizet, až už je pozdě. Ruská akademička, která se uprostřed Moskvy rozhodne protestovat v kostýmu z Labutího jezera… Ne, postavami této povídkové knihy nejsou vojáci na frontě; ani tito lidé však už nikdy nebudou stejní jako před válkou.

Po Možnostech milostného románu napsal Jan Němec prózu, která je zase úplně jiná, až na to, co se nemění: nepíše o „tématech“, píše jen o tom, na čem v životě opravdu záleží.

Válka ve mně probudila vztek, vztek psát. Zkusil jsem tedy prověřit, co v této chvíli svede literatura: co svede bez odstupu času a s odstupem několika set kilometrů. Jako když si člověk zapaluje jednu cigaretu od druhé, napsal jsem pět povídek — dvě západní, dvě ukrajinské a tu poslední ruskou. Všechny mluví o válce, ne vždy však víme, kdo vlastně je nepřítel.
– Jan Němec