Hluboký cit k šumavskému kraji a jeho lidu. Právě díky němu Karel Klostermann ukazuje osudovost a tragiku venkovského života na Šumavě a v Pošumaví. Snad nikdy nebyla v české literatuře tak patrná svrchovaná moc přírody a její vliv na lidské životy. Šumava Karla Klostermanna je drsný, ale úchvatný kraj, který charakterizují tajemné lesy, husté hvozdy, neúprosné zimy, neproniknutelné mlhy, neustálé deště, nebezpečné sněhové bouře, zrádné mokřady a nekonečné zasněžené a blátivé cesty. V této podmanivé krajině básník Šumavy mistrně vykresluje izolovaný svět samot a jejich obyvatel, Čechů i Němců, kteří mají společný úděl - tvrdý boj o přežití uprostřed nelítostné a úctu vzbuzující přírody, jež zůstává lhostejná k lidskému osudu.
Kniha obsahuje povídky: Červené srdce, Bílý samum, Chuchláci, Dědova vina, Vodní supové, Robinson na Otavě, Nová křídlovka, Kousek cukerínu, Zmizela, Dva chytráci, Čaroděj, Poručík, Oční nákaza, Schovanec.
„Jsem synem svých domovských lesů, miluji jejich drsnou přírodu… a to celou silou své duše.“
Karel Klostermann
„Obíral-li jsem se ve svých pracích převážně Šumavou, stalo se tak proto, že ji znám snad lépe než kdo jiný; přírodu, kraj, lid, z něhož jsem vyšel a s nímž jsem se mnoho stýkal, který mě také za svého pokládal, důvěřoval a ničeho přede mnou netajil.“
