Sonetissimo

… Leblovo SONETISSIMO je poezie nápadu, poezie, které je nejlépe v ústním přednesu, ideálně v tom autorském. Tam naplno vyniknou zvukové, rytmické, melodické i lexikální zvláštnosti a pikantnosti. V ozvučení se slívá vrstva knižních či archaických výrazů s vrstvou hovorových či vulgárních slov. Do češtiny vstupují křiklavé amerikanismy. Metaforické přechází k doslovnému a zase zpět. Vzniká napětí, v němž vše jak píst parního stroje kolísá mezi vysokým a nízkým, mezi banálním a fatálním. Tam, kde v ranější Leblově poezii nad vším dominovala hravost a improvizační nápaditost, dominuje v té pozdní smutek. Smíření se střídá s naštvaností, kontemplace s apelováním či zlobou nad nešvary světa. Hluboké básnické metafory přecházejí v jazykové obskurnosti či ve slovotvorné pitvoření. Nic není jisté, nic se tu nenabízí jako bezpečné území, na které lze vkročit bosou nohou … Z doslovu Petra A. Bílka