Sirka Henriho Bremonda

Název Sirka Henriho Bremonda manifestuje příklon autorky k teorii tzv. „čisté poesie“. Tu je třeba opsat a připíchnout nad postel pod obrázek anděla strážného, říká autorka. Chuť malin, která se obnaží škrtnutím sirky v trávě, je alegorie principu tvorby, odhazování balastu v proudu slov, redukce nepoe tických součástí jazyka. V knížce jsou verše z toulek po oblíbených mís tech Evropy, připomenutí veršů francouzských básníků, také Chlebnikova nebo Miłosze. Přestože ji rmoutí neutěšený stav světa, věří v lásku a neopouští ji humor. Bělostný půvab sněženek vidí jako předznamenání životního cyklu přírody, člověka i této knížky veršů. Tleská metafoře, což ji nebrání v obdivu k vrcho lům racio nálního chování člověka, k originálním myšlenkám nebo objevům v oboru elementárních částic.