Když zhasne obloha

Svoji první báseň zveřejnila coby třináctiletá. Její básnický talent je nejen zcela nesporný, ale také nevídaný. Není běžné, aby někdo tak mladý dokázal zformulovat přesvědčivou lyrickou výpověď, která je hluboce osobní, intimní a autentická — a zároveň nepostrádá přesah směrem k zobecnění existenciální lidské zkušenosti.
Autorčino lyrické já touží a miluje, trápí se a raduje. Snaží se dotknout světa, který je v každém z nás: světa subjektivního, naplněného vlastními symboly, jinotaji a metaforami. Skrze její verše se stáváme kolektivním organismem, mraveništěm, rozkvetlou loukou, jedním jediným dechem… Básnířka nemá potřebu exkluzivních témat — i zcela obyčejný den je zázračný a bohatě stačí k napsání působivého textu. Její největší silou je totiž básnický jazyk: promyšlený, svěží, přesný, suverénně a hravě střídající vázaný a volný verš.
Markéta Mikulášková je nepochybně na začátku výrazné básnické dráhy.