Smích ve tmě

S nadsázkou lze říci, že Nabokov měl kromě literatury tři velké vášně – šachy, motýly a filmy. Román, v němž umělecký kritik Albert Albinus zatouží po sedmnáctileté adeptce herectví Margot a rozehraje s ní vztahovou partii plnou ochromující posedlosti, jako by byl poctou právě filmovému médiu. Ostatně první ruské vydání tohoto díla v roce 1932 neslo pojmenování Kamera obskura, tedy „temná komora“. Autor jej po šesti letech přeložil do angličtiny pod názvem Smích ve tmě, přičemž jeho slávu stvrdila i stejnojmenná filmová adaptace z roku 1969.

V knize, která na čtenáře působí stejně podmanivou silou jako příšeří biografu, splétá spisovatel tkanivo psychologického thrilleru o nevyváženém milostném vztahu, v němž se z lovce stává kořist. Vykresluje tak kontury dramatu, které se stane předzvěstí skandální Lolity. Doslov napsal Jiří Kratochvil.