Kniha seznamuje s hlavními fyzikálními, zejména mechanickými, a chemickými charakteristikami biomateriálů a s jejich významem pro funkčnost, životnost a bezpečnost zdravotnických prostředků. Těžiště tvoří tři tradiční skupiny syntetických biomateriálů – kovy, keramiky a polymery. U každé z nich jsou popsány základní principy struktury a chování, nejpoužívanější zástupci, jejich vlastnosti, výhody a nevýhody i typické oblasti použití. Důraz je kladen zejména na vztah mezi mechanickými vlastnostmi implantátu a okolními tkáněmi, na chemickou stabilitu či naopak žádoucí degradaci, na biologickou aktivitu povrchu, korozi, tření a opotřebení i další procesy, které mohou rozhodovat o úspěchu konkrétní aplikace. Závěrečná část obrací pozornost ke složeným a strukturálně navrhovaným materiálům. Kompozity umožňují cíleně spojovat přednosti různých konstituentů a vytvářet materiály s vlastnostmi, kterých by se jinak dalo dosáhnout jen obtížně. Ještě dále tento princip rozvíjejí metamateriály, jejichž výsledné chování je určováno nejen materiálovým složením, ale především racionálně navrženou architekturou základních buněk. Možnost cíleně ladit jejich mechanické vlastnosti otevírá nové perspektivy pro vývoj budoucích implantátů a dalších zdravotnických prostředků.
Kniha sestává z částí s různými úrovněmi náročnosti, od laicky srozumitelných pojednání, která nevyžadují hlubší teoretické znalosti, až po podrobnější popisy principů, vlastností a charakteristik pro náročnějšího a poučenějšího čtenáře. Díky tomu je publikace vhodná pro širokou skupinu zájemců napříč obory. Primárně je však určena studentům technických a lékařských oborů, a to jak na středoškolské, tak i vysokoškolské úrovni, včetně postgraduálního studia. Dobře poslouží rovněž lékařům, kteří se chtějí více seznámit s materiály, s nimiž se běžně potkávají v praxi, nebo inženýrům, kteří zde naleznou informace, jež mohou využít při výpočtovém modelování v biomechanice či při konstruování medicínských zařízení.
