Vesmírný posel je prozářen originální básnickou představivostí, ale zároveň nese nezaměnitelnou pečeť Tysonovy racionální mysli inspirované matematikou a vědou.
Znáte ty knihy, které se snažíte číst co nejpomaleji, protože nechcete, aby někdy skončily? Vesmírný posel (Starry Messenger: Cosmic Perspectives on Civilization) je rozhodně jednou z nich. Aby Neil deGrasse Tyson ukázal absurditu stereotypizace, naplnil svou novou knihu myšlenkovými experimenty. Díky nim zjistíte, jak hloupé je dělení lidí podle barvy pleti, sexuality, politického názoru nebo nekonzumace masa. Ono je totiž strašně snadné nalepit na kohokoliv neznámého nálepku jen proto, že jsme se rozhodli, že o něm vlastně víme všechno. Pojďme zkusit převrátit způsob, jakým přemýšlíme, a začít racionalizovat, než abychom informace jen emocionálně přijímali. V době, kdy se naše politické a kulturní názory zdají být polarizovanější než kdy jindy, nabízí Tyson ve své knize tolik potřebný protilék na mnohé z toho, co nás rozděluje. Zároveň vášnivě obhajuje dvojí podstatu osvícení – vesmírnou perspektivu a racionalitu vědy. Nejedná se ale o klasickou knihu o astrofyzice, jak bychom pravděpodobně od autora očekávali. Budete možná překvapeni, ale Tysonovy úvahy se pohybují spíše v oblasti filozofie. I když vědu zcela neopouští – ptá se, jak ve spolupráci s kosmickou perspektivou mění náš náhled na nás samé.
Opravdu jsme „pány tvorstva“, jak si naše savčí mozky o sobě rády myslí? S kým by si raději promluvili hypotetičtí návštěvníci z vesmíru – s člověkem, rostlinou, nebo s kolonií mravenců? Odpověď vás možná překvapí… Vesmírný posel nás citlivě provází po vědecké paletě, která svět vykresluje jinak, než jak jsme zvyklí jej vnímat. Tyson s vřelostí a výmluvností sobě vlastní odhaluje řadu překvapivých pravd, od postřehů o řešení globálních konfliktů až po připomenutí, jak vzácné je být naživu.
