Šumavští rodáci vzpomínají

Vzpomínky těch, kteří museli po skončení druhé světové války
opustit své domovy, nejsou právě radostnou četbou a lze pochopit
i to, že se v nich někdy mísí se smutkem a nostalgií i pocit hořkosti
a ublíženosti. Je to jejich pohled, na který mají právo, a události
staré více než šest desetiletí snad ani nemohou vykládat
jinak. Byli totiž obětí doby, v níž bylo tolik bezpráví a neslýchaného
zla, že každý pokus vyrovnat se s ní musel nutně plodit jen
další nespravedlnosti a krutosti.
Co se stalo, to už se nemůže odestát. A vyčítat si staré viny není
právě nejlepší cestou k jejich odčinění, stejně jako hledat, na čí
straně bylo a je provinění větší.