František Gellner patří v české literatuře bezesporu k autorům
známým. Ačkoliv za svého nedlouhého života vydal jen dvě
básnické sbírky (a třetí připravil k publikaci, vyšla ovšem až
posmrtně), provokující gesto jeho lyriky nepřestává čtenáře
fascinovat a alespoň několik veršů uvízlo v paměti z dob
školních snad každému – patrně spolu s informacemi
o bohémských studentských letech, pobytech v Paríži
či záhadném zmizení v bojích haličské fronty na samém
počátku první světové války. Autorská osobnost Františka
Gellnera (1881–1914) ale nabízí v mnoha ohledech pestřejší
spektrum. Kniha František Gellner. Text – obraz – kontext
představuje Gellnerovo dílo v neobvyklých či neznámých
perspektivách a souvislostech. Snahou je přitom udržet
na zřeteli Gellnera jako tvůrce činného ve dvou oblastech
zároveň – literární a výtvarné, a tyto složky jeho díla pak
prezentovat pokud možno v jejich různosti, ale také v silném
vzájemném propojení. Konkrétní Gellnerovy texty i kresby,
včetně těch publicistických, vytvářených jako efemérky
pro denní tisk, jsou potom ve výkladu průběžně osvětlovány s
ohledem na dobové kontexty, do nichž tyto práce vstupovaly, a
to zejména ty, které se v průběhu času částečně či zcela
ztratily z horizontu recepce. Postupně jsou tak ohledávány
souvislosti ideologické, společenské a kulturní,
z nichž některé jistě lze očekávat (i ty se ale výklad dále
pokouší prohloubit či posunout), jiné jsou však akcentovány
nově. Kniha v mnohém navazuje na nedávno vydaný soubor
Dílo Františka Gellnera (edd. Jiří Flaišman – Lucie Koříková –
Michal Kosák – Jakub Říha, 2012). Ve výkladu jsou využity
prameny donedávna neznámé a zatím nezkoumané,
vedle nich se však práce pochopitelně opírá o materiály, jež
jsou dlouho známy, nezřídka se je ovšem snaží nahlédnout
poněkud jinak, než bylo dosud v gellnerovské literatuře
obvyklé. Cílem není radikálně reinterpretovat to, co
z Gellnerova díla zustává zdaleka čtenářsky nejživější, totiž
jeho lyriku, jako spíše skrze průhledy od prací ležících většinou
mimo toto vymezení nabídnout nové, vrstevnatější,
komplexnější a vnitřně propojenější čtení celku autorského
díla, respektive doby, pro niž a v níž bylo tvořeno.
