Vo svojej poslednej knihe, ktorá bola publikovaná až po jeho smrti v januári 2017, sa Bauman venuje tendenciám, ktoré sú prejavom nostalgických túžob po idealizovanej či imaginárnej minulosti. Z tejto pozície analyzuje príčiny kríz súčasnej spoločnosti. Kniha uzatvára bohatú Baumanovu spisbu a pridáva sa k slávnym titulom ako Tekutá modernita, Tekutá láska, či Modernita a holokaust.
Objevná pojednání Zygmunta Baumana o tekuté modernitě proměnila naše uvažování o současném světě. V této rozsahem nevelké knize autor zkoumá zdroje endemické nejistoty, která utváří naše životy dnes, a zároveň čtenáři předkládá stručný a přístupný úvod do svého velmi originálního náhledu na život v naší „tekuté“ moderní době, který ve větším rozsahu propracoval již ve svých předchozích knihách.
Známý sociolog Zygmunt Bauman (1925 – 2017) se ve své poslední knize věnuje tématu uprchlické krize. Na pozadí současné situace analyzuje původ a dopady morání paniky, ukazuje, jak politici zneužívají strachu obyvatel a dochází k závěru, že bychom se místo stavění zdí měli pokusit spíše o budování mostů.
Datované postřehy a aktuální úvahy jednoho z nejvnímavějších sociálních myslitelů dneška zaznamenané od podzimu r 2010 do jara 2011 nejsou ani tak osobní reflexí, ale spíše pokusem o zachycení příznaků naší doby v jejich pohybu – možná v době, kdy jsou teprve sotva patrné, ale rozhodně před tím, než dozrají v nějakou běžnou, až příliš důvěrně známou formu, která je tak banální, že už jí ani
Hlavní postavou této knihy je člověk naší „tekuté moderní“ doby – člověk bez pout, bez pevných a trvalých vazeb, které by mu daly možnost přestat opakovaně usilovat o sebedefinování a sebeprosazení. Tento člověk navazuje vztahy takřka na potkání. Nikdo mu ale nedokáže zaručit, že tato pouta vydrží. Navíc má potřebu vázat se volně, aby se zase, změní-li se okolnosti, mohl co nejrychleji a