Kniha se zabývá procesem christianizace římského světa mezi čtvrtým a sedmým stoletím a zaměřuje se na roli, kterou v něm sehrály obrazy, nové materiály a náboženské rituály. Autoři sledují, jak se ve Středomoří prosazovala nová obrazová média – především skleněná mozaika, leštěný mramor a kompozice z drahých kamenů – a jak jejich schopnost odrážet světlo proměňovala podobu křesťanského umění i