Spolky pro podporu umění a spolky umělců patří ke klíčovým institucím umění v 19. století a vývoj vztahu nebo i spory mezi nimi jsou důležitou součástí procesu moderní emancipace výtvarného umění. Pražská „Jednota umělců výtvorných“ (1848-1856) je z tohoto hlediska středoevropsky významným fenoménem, který dává studie do souvislosti s vývojem v okolních zemích a metropolích. Kritická edice těchto