„Čtenáři se často ptají, proč autor povídky, romány, eseje… napsal. Přiznám se, že mě k tomu vedla naštvanost. Naštvanost na povrchnost, lhostejnost, lenost, pohodlnost… Hodnota je dnes pro mnohé prázdný pojem, zaměňují si to slovo s hodnotou peněz, majetku. Proti takovému přístupu k životu stavím ve svých povídkách jiné hodnoty – vztah matky a dítěte, otce a syna, vztah k domovu, ke krajině,
Za panování Rudolfa II. nastává zlatý věk židovstva, přesto vznikají v české společnosti protižidovské nálady. Jejich nositelé se neštítí ani vraždy, aby zavdali příčinu k protižidovskému pogromu. Tomu se snaží všemi prostředky zabránit bohatý židovský bankéř Maisl. Vyšetřováním je pověřen Maislův adoptovaný syn Nathan, který musí co nejdříve rozmotat propletenec vztahů tehdejší společnosti a
Mladší syn císaře Ferdinanda III. Leopold se připravuje na kněžskou dráhu, „učí“ ho jeho strýc Leopold Vilém, který byl biskupem a velmistrem Řádu německých rytířů. V roce 1654 však náhle umírá jeho starší bratr Ferdinand IV. a Leopoldovi se otevírá cesta k trůnu. Vynořují se spekulace o bratrově zavraždění, podezření padá na Leopoldova zpovědníka, obávaného jezuitu Raúla, pocházejícího ze
Jošt, Jan Soběslav a Prokop. Tři synové moravského markraběte Jana Jindřicha vedou spory kvůli majetku. A především mezi Joštem a Prokopem je situace opravdu napjatá. Rozepře se snaží uklidnit sám král Václav IV., ale ve světě plném intrik a přetvářky za to málem zaplatí životem. Mezi podezřelými z podlého činu je i Jošt, jehož ohromná ctižádostivost a touha po moci se nezastaví téměř před ničím…
Králi ve stínu jsou myšleni panovníci Vladislav a Ludvík z rodu Jagellonců. Román líčí jejich životní osudy, vypráví např. o stavbě Vladislavského sálu v Praze na Hradčanech, ale i o Vladislavově netradičním přístupu k výběru manželek. Ludvík Jagellonský vystupuje v románu jako rytíř bezmoci, jehož počínání nutně vedlo k porážce od Turků v bitvě u Moháče. Autor barvitě vypráví i o životech
Věčné téma – vztahy mezi rodiči a dětmi – se táhne jako vodící nit novým historickým románem Zdeňka Grmolce. Prolínají se v něm osudy Šimona Vidláka, příslušníka zchudlého rodu pocházejícího ze Svatoslavi na Třebíčsku, barona von Dobenaua, ale také Marie Terezie a jejího poslání „služby“ říši a „služby“ rodině.
O době panování Karla VI. Habsburského vzniklo v české i světové literatuře velmi málo beletristických děl, román Pod křídlem anděla, který zachycuje převážně dobu Karla VI., otce jediné vládnoucí ženy na českém trůnu – Marie Terezie, tuto mezeru vyplňuje.
Kniha je souborem krátkých literárních útvarů, z nichž některé Zdeněk Grmolec publikoval i v Českém rozhlase Brno a na stanici Vltava. V oddílech Konfese dřevu a Konfese kameni uvažuje autor nad tím, jak může člověk pojmout tyto přírodní materiály neužitkově, tedy duchovně. Čtenář se zde dočte o Grmolcově postoji k „obyčejnému“ dřevu a „obyčejnému“ kameni. Autor zkoumá tyto přírodní materiály
Protože Zdeněk Grmolec (nar. 1947) ve svých nejstarších povídkách psal o vinobraních a zabijačkách, pasovali jej po vydání prvotiny (vyšla v Československém spisovateli na podzim hektického roku 1989) málem na folkloristu. Brzy se však ukázalo, že venkov je pro něj prostorem, ve kterém lze ukázat mnohem víc — mizení podstatného z člověka i z dějin. Později, v devadesátých letech, jako by se autor
Druhou manželkou Zikmunda Lucemburského se překvapivě stává Barbora Celská, žena, kterou kronikář Enea Silvio Bartolomeo Piccolomini, pozdější papež Pius II., nazval Messalinou i Černou královnou. Je vášnivá, divoká, skrývá mnohá tajemství a se Zikmundem údajně tvoří nejkrásnější pár Evropy. Záhy po svatbě se však manželé dostávají do mnoha konfliktů, Barbora sympatizuje s husitským hnutím, i