"Kdo je pánem Čech, je pánem Evropy!" Takhle to prý kdysi řekl pruský kancléř Bismarck a dějiny mu v zásadě daly za pravdu. Habsburská veleříše, zbořená v závěru světové války (té první), nemohla bez naší země přežít a po jejím uchvácení zatoužili poté jak Hitlerovi Němci, tak Stalinovi Rusové... Předtím však nadešel čas, kdy se tu 28. října 1918 zrodilo Československo. Stát, který měl svou sílu,
Historický román Anna Leonowensová a král Siamu Mongkut napsal Zdeňek Čech na motivy autentických vzpomínek Anny Leonowensové. Příběh statečné guvernantky Anny a krále Mongkuta byl několikrát literárně zpracován, dočkal se muzikálového zpracování a proslavil ho film s Jodie Fosterovou v hlavní roli, který byl nominován na dva Oscary. Mladá anglická učitelka, vdova po koloniálním důstojníku
Je závěrečným dílem čtyřdílného a literární Cenou E.E.Kische oceněného cyklu, mapujícího v příbězích literatury faktu české dějiny od jejich úsvitu do roku 1948. Vychází s podtitulem Potlučený lev aneb Soumrak, noc a svítání doruda a obsahuje devět kapitol psaných výrazně beletrizující formou, které nabízejí čtenáři pohled na český a v mnoha souvislostech i evropský osud v letech 1934-1948.
Druhý díl historické řady navazuje svými 24 historickými příběhy na první díl. Tentokrát je obdobně čtivou a akční formou pojednáno období 15.-19.století. Také tento díl je vyzdoben mnoha ilustracemi a doplněn časovými osami a obsáhlým rejstříkem. Historické příběhy nabízejí i mnoho méně známých faktů: například že český velitel zachránil roku 1683 před Turky Vídeň, s kým se milovala Kateřina
Jedná se o historický román z počátku druhé poloviny 19. století - příběh siamského (thajského) krále a anglické učitelky vyprávěný jinak než ve známém filmu nebo muzikálu, blíž historické realitě, ale přesto, anebo právě proto velice dramatický a s dostatkem napětí, krve, erotiky i vysoké politiky. Barvitě popisuje život šlechty i obyčejných lidí v Thajsku (tehdy zvaném Siam), zemi, která se po
Její děj, komponovaný v deseti příbězích, začíná roku 1891 na památné Jubilejní výstavě v Praze a končí na sklonku dvacátých let minulého století. Na rozdíl od předchozích dvou dílů využívá autor v co nejvyšší míře beletristické formy vyprávění, přestože se neodchyluje od zjištěných faktů a postavy jednotlivých příběhů jsou skutečné osobnosti historie. (Výjimku činí v tomto směru zčásti jen