Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931–1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji
Kniha přináší soubor poezie Jana Zábrany (1931–1984) napsané do roku 1954, kdy začal pracovat jako překladatel. Jde o velmi rozsáhlé básnické dílo, obsahující vedle mnoha jednotlivých básní i tři ucelené básnické sbírky (Lyrický deník, Nápěvy a Únor 1954. Cyklus) a představující Jana Zábranu jednak jako výjimečného lyrika, jednak jako autora kolářovsky etických básní společenských, reagujících na