Hlavní hrdinka komedie Helena, dcera lékaře, se zamiluje do Bertrama, ten ji ale odmítne kvůli jejímu nízkému původu. Inteligentní a odvážná Helena vytrvale překonává všechny překážky, aby získala jeho lásku. Ve hře plné dramatických i komických situací Shakespeare mistrně balancuje mezi romantikou a kritikou společenských konvencí. Příběh o ženské síle a důvtipu vychází v překlad Břetislava
V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá studie Bohuslava Mánka Romeo a Julie v českých
Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragedie o lásce dvou milenců z nesvářených rodů Monteků a Kapuletů vychází v nádherném básnickém překladu Josefa Topola jako 74. svazek edice D.
Coriolanus je poslední Shakespearovou tragédií, a zároveň se řadí k Shakespearovým římským politickým hrám. Shakespearovo divadlo politiky probíhá v Coriolanovi na třech úrovních a prolínají se v něm tři dějová pásma. Trojdílná struktura tragédie zároveň představuje tři perspektivy, které umožňují zvláštní zrcadlový efekt. Shakespearovo divadlo politiky tak získává dramatičnost, napětí,
Tragický příběh dánského prince Hamleta, vrcholné dílo světové dramatiky z pera nejslavnějšího alžbětinského autora, vychází poprvé v překladu anglicisty a znalce Shakespearova díla Břetislava Hodka, který vytvořil pro inscenaci Národního divadla v Praze v režii M. Macháčka. V edici D 125. svazek
Zřejmě první Shakespearova komedie, ale také jedna z nejčastěji uváděných a vydávaných, se originálním způsobem vyrovnává s věčným tématem dramat a literatury vůbec, tedy s láskou a vztahy mezi mužem a ženou. Jde o příběh dvou sester protichůdných povah, něžné, křehké a romantické Bianky, která si může vybírat mezi dvornými nápadníky, a temperamentní a nezkrotné Kateřiny, o kterou se uchází mužný
Shakespearove Sonety predstavujú nový kompletný preklad jedného z najväčších skvostov svetovej lyriky, Shakespearových Sonetov (154 sonetov v rozsahu 2 155 veršov); k nim je priradený preklad básne Milenkin nárek (329 veršov), ktorý vyšiel spolu so Sonetmi aj v prvom, tzv. kvartovom vydaní v r. 1609 a štruktúrne i tematicky na ne nadväzuje. Preklad dopĺňajú podrobné poznámky a vysvetlivky v
V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože
Shakespearova tragédie Antonius a Kleopatra bezprostředně navazuje na Julia Caesara, zároveň se od této římské tragédie odlišuje. Zatímco Julius Caesar je politickou tragédií, Antonius a Kleopatra je navíc příběhem osudové lásky. Již název této hry, podobně jako Romeo a Julie, označuje milenecký pár. Strhující drama lásky Antonia a Kleopatry se odehrává uprostřed tvrdého mocenského boje,
Tuto „hořkou“ komedii známe také pod názvy Veta za vetu nebo Půjčka za oplátku. Příběh o zneužití moci, nezřízené vášni a odpuštění nahlíží do vévodského dvora, nevěstince i vězení ve zkorumpované Vídni. Tématy Shakespearovy poslední, třinácté komedie jsou moc, spravedlnost a chtíč. Hra nastoluje zásadní témata lidské existence a její humor zabíhá do grotesknosti a cynismu. V překladu Jiřího
Jedno z vrcholných děl Williama Shakespeara, jeho nejkratší, nejsevřenější a snad i nejkrutější tragédie volně čerpá z dávných skotských dějin. Statečný a králi oddaný šlechtic Macbeth je ke svodům inspirován silami zla, které ztělesňují čarodějnice. Podlehne touze po moci a dopustí se královraždy. Zlo plodí zlo a potoky krve, které nejde zastavit. Macbeth marně bojuje se svým svědomím a rozsévá
Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragedie o lásce dvou milenců z nesvářených rodů Monteků a Kapuletů vychází v nádherném básnickém překladu Josefa Topola jako 74. svazek edice D.
Tragický příběh panovačného a prchlivého krále, který nedokázal rozeznat pravou lásku od falše plných lichotek. Hluboké zklamání z nevděku dvou dcer, kterým odkázal své království, dovede zlomeného krále až k šílenství. Bolestná cesta nejen krále Leara, ale i dalších postav hry, je korunována poznáním, které však přichází pozdě. Jedno z nejsilnějších Shakespearových dramat vychází v překladu
Shakespearova pozdní hra Perikles je především příběh o Dobru a Zlu, o Ctnosti a Hříchu, o lidském údělu. Příběh, který se kdysi vyprávěl na tržištích v Lepantu. Příběh připomínající Homérovu Odysseiu, středověká mirákula i kramářské písně a pouliční balady. Prastarý, prazákladní příběh, příběh starý ne několik set, ale několik tisíc let. Takové příběhy nelžou, i když se v nich dějí zcela
V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: V čem tedy vlastně spočívá výjimečnost a originalita Shakespearových sonetů? Zdá se, že především v tom, že Shakespeare byl, na rozdíl od velké většiny ostatních autorů sonetů, především dramatický a divadelní básník. Ona komůrka či básnický prostor shakespearovského sonetu, co měří na šířku pět stop a na výšku čtrnáct řádků, je vlastně malé
Půvabně hravá méně známá Shakespearova komedie, ve které si trojice mladých mužů slíbí, že se tři roky budou věnovat pouze filozofii a nepohlédnou na žádnou ženu, vychází v působivém překladu Josefa Topola jako 90. svazek edice D.
Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.
V poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože