Zpřetrhané struny jsou příběhem vroucí lásky, která nemohla být naplněna kvůli maloměšťácké morálce, stavovské hrdosti a malicherným sporům. Starosta Sedláček je váženým a bohatým občanem, jehož dvě krásné dcery mají nejlepší předpoklady k výhodnému sňatku, když se do nich zamilují úspěšní synové místního továrníka Čecha. Starší Běta si však nápadníka sama odradí svým upjatým chováním, o němž je
Román Meze rozorané patří mezi nejdramatičtější prózy Vlasty Javořické. Zobrazuje osudy selské rodiny Přecechtělovy z Českomoravské vysočiny, její zápasy, vztah k půdě, prohry, pokoření, citové a milostné vztahy. A samozřejmě také osudy dalších postav. Román vyšel zatím jen jednou, a to více než před deseti lety, je dnes málo dostupný a četnými čtenáři hledaný.
Knížka próz Vlasty Javořické je vlastně knížkou venkovských obrázků, venkovských příběhů. A především titulní próza, jak jinak, je samozřejmě o lásce..
Příběh z autorčiny pozůstalosti se odehrává na Vysočině v posledních letech druhé světové války. Mladá, nezkušená dívka z města přijíždí na selský statek, aby dělala vychovatelku čtyřletému děvčátku a částečně tak nahradila její nemocnou matku.
Román vypráví o spokojeně žijící rodině na českém maloměstě, jejíž klid rozvrátí mladičká, půvabná, ale citově labilní a zhýčkaná nevěsta.
Čtyři povídky odehrávající se na venkově počátkem 20. století vypráví o rodinných vztazích, které zásadně ovlivňuje pouto k půdě a majetku.
Knižně dosud nepublikovaný soubor osmi povídek o lásce a věrném milování zaujme svou bezprostředností a mistrnou charakteristikou postav. Per aspera ad astra – přes překážky ke hvězdám. Tak vede autorka své hrdiny a snaží se i ze čtenáře učinit člověka lepšího, milujícího Boha, vlast, přírodu i rodinu. Působivý text je umocněn krásnými ilustracemi Lidmily Anny Dohnalové
…Mládí věnovala Justina mnoho vzpomínek a snažila se svým dětem odstranit z cesty všechno to, co ji v dětství a v mládí rmoutilo. „Mládí nám starším nerozumí, musíme my rozuměti jemu a vzpomínati, jak nás bolívala přísnost, trápívala nevšímavost a bolelo neporozumění starších,“ říkala a v jejích očích zářil pohled lásky ke všem, kteří tu žili kolem ní. Byla opravdu šťastná.
Starosvětský příběh napsaný podle skutečné události – vyprávění „Aničky z počátecké nemocnice“…
Soubor sedmi povídek Kytka bílého bezu je 156. knihou, která vyšla od Vlasty Javořické po návratu svobody v roce 1989. Úctyhodný počet se zdá být završen, i když je možné, že některá díla, která spisovatelka napsala, budou casem ještě objevena.
Kaťa a Fanouš plánují společnou budoucnost. Jejich štěstí skončí, když Fanouš musí odejít do války, v hájence se zotavuje krásný důstojník a Kaťa okouzlena láskou za ním odchází do Prahy. Vše pro ni ale dopadne tragicky a ona se vrací zpět. Fanouš přebíhá na ruskou stranu, prožívá po krátkém štěstí také velkou tragédii a s malým synkem se vrací zpět k rodičům…
Milostný román o chudém studentovi filozofie, budoucím profesorovi, a dceři zámožného správce panství se odehrává v prostředí maloměsta v první polovině 20. století. Vlasta Javořická líčí příběh dvou mladých zamilovaných lidí z různých společenských vrstev, kteří přes veškerá úskalí dosáhnou svého štěstí.
Knížka téměř zcela neznámých próz Vlasty Javořické zobrazuje osudy lidí, především dívek a žen, kteří žili před mnoha lety, někdy více než před stoletím. Přesto knížka svoje čtenářky zaujme - ty příběhy o lásce a utrpení, zklamáních i plané zamilovanosti je jistě opět osloví.
Román Na faře o lásce a citovém zrání farské schovanky Gusty vždy patřil a patří k nejlepším a nejhledanějším knihám Vlasty Javořické. Poutavě také zachycuje život na Českomoravské vysočině v druhé desítce let minulého století.
Čtenáři se jistě po delší době rádi seznámí s novými, dosud nevydanými povídkami stále oblíbené spisovatelky Vlasty Javořické. Dvanáct poetických i humorem okořeněných příběhů je vybráno z několika, většinou předválečných lidových kalendářů. Některé z nich jsou věnovány autorčiným dětem, jiné jsou určeny pouze dospělým. Všemi se však prolíná touha po štěstí, lásce a spravedlnosti.
Venkov i malé město, dávné časy i události roku 1968 přibližují dvě dosud nepublikované prózy Vlasty Javořické. Děj, plný nečekaných zvratů i skvělých popisů přírody, čtenáře zcela zaujme a uchvátí. Jaro, které na sebe nechalo tak dlouho čekat, konečně přišlo.
Román Bílá laň patří k té části díla Vlasty Javořické, jež bychom mohli označit jako „milostné romány pro ženy“. Příběh z „lepších kruhů“ o slečně a potom paní Marlen jako by se obracel k těm čtenářkám, které si někdy chtějí počíst, aniž by vyprávění braly příliš vážně.
Vyprávění o zhýčkané a rozmazlené maloměstské krásce, která se jen zvolna zbavuje svého sobectví. A jak už to u Javořické bývá – také vyprávění o lásce. Nové vydání prózy z pozůstalosti!
Rozsáhlý román Vlasty Javořické Vlnobití předkládáme čtenářům oblíbené spisovatelky ve dvou dílech. Autorka, ostatně jako vždy, přibližuje krajinu na pomezí Čech a Moravy, malebnou přírodu Vysočiny, jakož i venkovský lid pečující s velkou obětavostí, ale i radostí od jara do zimy o svůj majetek, děděný z generace na generaci. Děj románu více prozradí podtitul Žena dvou mužů.
Mladá dívka z Vysočiny odjíždí do velkého města, do místa svého prvního zaměstnání. Mnoho věcí je pro ni docela nových. Od zářivých výkladů plných lákavého zboží až po návštěvy biografů nebo procházky krásným velkým parkem... Samozřejmě se setkává i s novými lidmi a poznává je v dobrém i zlém. A pak se zamiluje. Příběh Jary Šamborové (téměř neznámá a zapomenutá próza Vlasty Javořické) je