Album Vladimíra Merty Vzdálená blízká, druhý díl série Nejisté jistoty, nabízí jedenáct skladeb, které znovu oživují zapomenuté melodie a odkrývají neznámé příběhy. Každá píseň je jako otisk Mertovy duše – autentická, hluboká a naprosto jedinečná. V jednom z rozhovorů Merta řekl: „Příběh se bez lásky neobejde…“ a deska zachycuje právě neklidnou, o to upřímnější duši autora a nabízí posluchači
Kniha Bůh písně není mrtev je nejen sbírkou publicistických textů Vladimíra Merty, písničkáře, který posunul český folk k hranicím eseje. Je také cenným dokumentem, přispívajícím k mapování půlstoletí české historie, kultury a uměleckého boje za svobodu. Více než šestisetstránkový unikátní soubor úvah, komentářů a esejí, jež pokrývají desetiletí bouřlivé české i československé historie,
Rozsáhlý román známého písničkáře je svým obsahem, stylem i celkovým vyzněním dílem v současné české próze zcela ojedinělým. Vpravdě postmoderní próza, pracující s nesčetnými citáty, aluzemi, persiflážemi a pastišemi, je zdrcujícím šklebem nad českou dobou předlistopadovou, těsně polistopadovou i současnou. Stejně jako Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi, i Vladimír Merta ve svém Popelnicovém románu
Na novém albu zve Vladimír Merta na procházku po svém téměř půlstoletém repertoáru od konce šedesátých let až po současnost. Mezi nikdy studiově nenatočenými písněmi se tak vedle sebe objevily prastará lyrická Tvoje vlasy ne z roku 1967, čundrgrundová jazzbluesová Milenka Štěstěna a Milenec neskutečna z poloviny 70. let, uhrančivá Imagena, dětská Kus dřeva v ruce, Olivovníky z 80. let,
První souborné a autorizované vydání písňových textů Vladimíra Merty (* 1946) přináší na tisíci tiskových stranách zpívanou poezii jedné z nejvýznamnějších osobností českého písničkářství. Svazek shrnuje všechny Mertovy písňové texty od roku 1966 do současnosti: představuje jeho známé i méně známé písně, texty které dosud nebyly zhudebněny i libreto monoopery Ikariana. Mimořádné slovesné dílo
Druhé album Vladimíra Merty, významného představitele našeho městského písničkářství, má zajímavý osud. Jeho první deska, kterou natočil během studií v Paříži v roce 1968, se domů jen pašovala. K nabídce na vydání druhého (prvního domácího) alba přistoupil pečlivě, vybral 11 písní a v únoru 1970 je natočil. Šokovaná textová komise nechala okamžitě smazat první píseň Nebylo mrtvých a není
Monografie pojednává o hudbě ve filmu jevu éterickém, pomíjivém a neuchopitelném slovy. Dnešní technologie filmového záznamu se neustále vyvíjejí, ale všichni tvůrci stále řeší odvěké otázky: Proč znovu a znovu skládat hudbu ke stále unifikovanějším filmům? Mluví režisér a skladatel stejnou řečí? Kde začíná svoboda skladatele a končí služebnost společnému dílu? Jak vnímá film skladatel, režisér