Holan v Prvním testamentu vypráví osobní příběh cesty k pramenům životní zkušenosti a ke zdrojům svého básnictví, potom co mu přítelkyně z dětství připomněla jeho báseň Sen. Identifikace autora s aktérem příběhu je důležitá, protože signalizuje, že uvnitř „reálného“ děje se odvíjí ještě jiný „příběh“, který neustále obkružuje: k otázce, jaké je poslání poezie v nesrozumitelném katastrofickém
Stranou, v posledních letech značného, zájmu o dopisy význačných kulturních osobností překvapivě dlouho stála korespondence jednoho z nejvýznamnějších českých básníků 20. století – Vladimíra Holana. Vyjma ojedinělé edice jeho dopisů se „zapomenutým básníkem“ Stanislavem Zedníčkem z roku 2012 se zájemci o Holanovu osobu a literární činnost museli smířit s tím, že soubornější vydání jeho dopisů
Málokterý text dovede ve zkratce přiblížit osobnost Vladimíra Holana, básníka a překladatele jako slova Rudolfa Kvíze, který výbor z Holanovy poezie uspořádal: ,, Vladimír Holan mi čni nad tou líbeznou, mírně zvlněnou krajinou mých milovaných básníků jako zčernalý, hrubý monolit, jako bludný balvan, který sem kdosi odkudsi přivalil, snad sám bůh poezie. Zatímco on "vyzařuje” zvláštní magickou
Třináctý svazek Spisů Vladimíra Holana přináší po překladech R. M. Rilka a francouzských básníků další překlady. Holan je pořizoval od poloviny třicátých let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož se jeho zásluhou stal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny a němčiny, ale i z angličtiny, španělštiny,
12. svazek Spisů Vladimíra Holana obsahuje překlady německých a francouzských básní R. M. Rilkeho) překlady francouzských básníků. Holan překládal z francouzštiny od poloviny 30. let, kdy se stal hlavním redaktorem uměleckého časopisu Život, z něhož vlastním přičiněním udělal nejprestižnější český umělecký časopis své doby. V Životě publikoval stovky překladů nejen z francouzštiny, ale i z
Rilkeho překlady nebyly nikdy souborně publikovány a nebyly součástí ani Sebraných spisů Vladimíra Holana, vycházejících v nakladatelství Odeon v letech 1964-1988. Konkrétně svazek 11 obsáhne sbírky Růže (1937), Okna (1937), Slavení (1937), Sad (1939), rozsáhlý soubor s názvem Několik dopisů (1940) a dále básně roztroušené po časopisech a z rukopisů. Součástí svazku je i ediční komentář a
Bagately, 10. svazek Spisů Vladimíra Holana, přinášejí prvotinu Blouznivý vějíř, autorem zavrženou, a znění 1. (1930) a 2. (1936) vydání Triumfu smrti, tedy předchůdce textu, který básník považoval za definitivní až v přepracování z roku 1948. Znamená to, že obě tyto sbírky dokládají prehistorii Holanova díla. K ní se řadí i většina dalších textů Bagatel: verše časopisecky tištěné i rukopisné,
Už název svazku napovídá, že jde o básně, které tíhnou k příběhovosti, k epice. První oddíl přináší tři básně (dost výstižné je označení básnické povídky) psané v pravidelných rýmovaných strofách z válečných let: První testament, Terezka Planetová, Cesta mraku. Druhý oddíl je souborem jedenácti dramatických příběhů psaných ve volném verši. Některé jsou autobiografické: Návrat, Prostě, Sbohem,