Od vzniku ručních palných zbraní koncem 14. století byla střelba značně komplikovaná, protože zbraně byly předovky, nabíjely se ústím hlavně, odděleně prachem a střelou. Složitým zůstával zápal výmetné náplně, tvořené černým prachem. Vznik jednotných nábojů a zadovek v polovině 19. století střelbu značně zjednodušil. Zbraň se začala nabíjet nábojem do komory. Jediným pohybem se do komory