Kniha představuje základy jungovské psychoterapie. Schopnost vnímat život a jeho aspekty na symbolické úrovni otevírá široké možnosti kreativního přístupu k problémům vlastního bytí. Autorka vychází z klíčových témat jungovské hlubinné psychologie (komplex, jáský komplex, archetyp, přenos, protipřenos, individuace) a ukazuje jejich použitelnost v rámci terapeutického procesu. Praktický ráz knihy,
Kdo vlastně jsem? Souvisí s mojí identitou to, jak mě vidí jiní lidé? Co mě dělá nezaměnitelným a takovým, jaký chci být? Ten, kdo má pocit, že žije v souladu se sebou, zakouší rovněž dobrý pocit vlastní hodnoty, který také vyzařuje navenek. Identita je ale něco živého a stále znovu se ustavuje. Autorka proto vysvětluje, v čem spočívá schopnost být sám sebou a co nás vlastně drží pohromadě jako
Tam, kde je světlo, je i stín. V Jungově individuaci jde o protiklad s personou – tou stránkou, kterou rádi stavíme na odiv a jejíž prostřednictvím prezentujeme svou bezúhonnost. Čím vyhraněnější persona, tím větší přetvářka a tím více potlačený stín. Stín ale nemusí znamenat vyložené zlo, nýbrž častěji prostě něco, co je méněcenné a nedokonalé. Ten, kdo si neuvědomuje vlastní stín, ho často
Závist a žárlivost představují společensky zakázané pocity. Proto se je snažíme potlačovat nebo promítat na druhé. Verena Kastová je přesvědčena, že se tím připravujeme o skvělou příležitost, jak rozvíjet svůj potenciál a uvědomit si vlastní hranice. Závist a žárlivost totiž ohrožují naši sebehodnotu a izolují nás. Společně s nimi potlačujeme vlastní tvořivost. Utlumujeme svou energii. Autorka
Autorka ve své knize vychází z klinické zkušenosti z práce s depresivními klienty, kteří až příliš nedostatečně prožili okamžiky ztráty. Truchlení je podle Vereny Kastové téma, které bývá málo zpracováváno, uvážíme-li dopad, který má pro naše psychické zdraví. Naše sebevědomí a sebeobraz vycházejí podstatnou měrou z našich vztahů k druhým lidem. Smrtí blízkého člověka proto dochází k otřesení
Schopnost vnímat život a jeho aspekty na symbolické úrovni otevírá široké možnosti kreativního přístupu k problémům vlastního bytí. Autorka vychází z klíčových témat jungovské hlubinné psychologie (komplex, archetyp, přenos, protipřenos, individuace) a ukazuje jejich použitelnost v rámci terapeutického procesu. Praktický ráz knihy umocňují četné kazuistiky z autorčiny vlastní praxe.
Sny a snění patří neoddělitelně k lidskému bytí. Jaký význam ale naše sny mají? A proč je užitečné se jimi zabývat? Verena Kast ukazuje práci se sny jako činnost, která umožňuje člověku, aby zůstal v kontaktu sám se sebou. Právě sny nám totiž často ukazují nejen to, jací bychom chtěli být, ale jací také jsme, čímž nám umožňují nově se v životě zorientovat. Autorka ve své knize nabízí
Práce s rodičovskými komplexy jako cesta k vlastní identitě Otcovský a mateřský komplex představují reakci, kterou rozvine každý člověk vůči svým rodičům, tak jak je ve svém dětství prožíval. Tyto rodičovské komplexy pak mohou ve své pozitivní i negativní podobě ovlivňovat, popř. znesnadňovat další psychický vývoj člověka směrem k jeho vlastní identitě, a v "křížové" podobě mateřského komplexu
Úzkost zná každý z nás - ať už ji jasně pojmenujeme, nebo jen nejasně popisujeme. Úzkost významně působí na naši duši i tělo - způsobuje napětí, ohrožuje, ruší, zasahuje nás v jádru našeho bytí. Autorka popisuje tuto emoci, analyzuje její dynamiku, jež výrazně ovlivňuje náš život. Nechává nám porozumět výrazovým formám úzkosti a obtížím, které mají svůj původ v nerozpoznaných úzkostech. V
Pohádky v knizeTouha po druhém vyprávějí o touze člověka po druhém člověku, o překážkách, které se mohou na cestě ke spolehlivému vztahu vyskytnout, ale i o východiscích ze zmíněných obtíží. Lidé touží po druhém člověku, touží po vazbě. Najít však naplňující a spolehlivý vztah nebývá jednoduché. Jeden či druhý, nebo dokonce oba bývají - stejně jako v pohádkách - jako začarovaní, zakletí. To,
Podněty k seberozvoji Hněv má jednu podstatnou funkci: objevuje se, když je ohroženo naše sebeuskutečnění či sebezáchova. Je proto žádoucí využít tuto emoci tak, abychom se uchránili našemu dalšímu zraňování a nově stanovili naše hranice. Připustíme-li si svůj hněv, může dojít k našemu oživení, můžeme získat energii pro nutné změny současného stavu. To že někdo potlačuje svůj hněv, ještě zdaleka