V Rusku a možná po celém světě mezi levicově exponovanými lidmi mnohdy přežívá chápání Stalina jako architekta socialismu, vítěze nad nacisty a tvůrce sovětského impéria. Ve skutečnosti to byl typ extrémního osobního tyrana, despoty či jakéhosi „superdiktátora“, který měl snad jedinou dovednost: uplatnil dokonale hyperbyrokratický kontrolní systém doprovázený terorem, a to důsledně a s naprostým
Chruščovova vláda v Sovětském svazu (1953–1964) je jedním z velkých témat novodobé historiografie. V komunistickém dějepisectví byla dlouhá léta naprosté tabu, až do poloviny osmdesátých let dvacátého století Chruščov pro historiky tohoto světa v podstatě neexistoval. Dnes ho ruská historiografie považuje za jednoho z „nejbarvitějších“ domácích politiků dvacátého století. Hlásil se k němu
Kniha Třetí odboj - ČSR v letech 1948-1953 renomovaného historika Václava Vebera (autora knihy Osudové únorové dny, NLN 2008, na niž kniha navazuje) se zabývá méně známou kapitolou novodobých československých dějin. Popisuje aktivity protikomunistického odboje, který chápe jako aktivní činnost směřující k obnovení svobody a demokracie v naší zemi po únoru 1948. Obhajuje a dokládá jeho existenci a
Třetí vydání knihy Dějiny sjednocené Evropy se zabývá historií evropské myšlenky od antiky. Vlastním jádrem je však popis integračních snah v uplynulém století, zejména však po druhé světové válce, a také fungování EU a jejích institucí. Kniha je vybavena rozsáhlým obrazovým doprovodem, mnoha mapkami, schématy, grafy; závěrem též chronologickým přehledem, seznamem literatury a rejstříkem.
V únoru 2008 uplyne 60 let od osudových únorových dnů roku 1948. Je to příležitost přehlédnout dosavadní bádání, jak zahraniční, tak i domácí, a pokusit se o nové pohledy z různých úhlů. Únor 1948 byl nejen výsledkem dlouhodobého záměru komunistického hnutí ovládnout definitivně poslední středoevropskou demokracii, ale také výsledkem mezinárodního vývoje směřujícího tehdy ke „studené válce“.
Text bohatě ilustrovaný dobovými i současnými obrazovými dokumenty sleduje vývoj nonverbální dramatické formy od začátků divadla až po současnost, všímá si jejích uměleckých a vyjadřovacích zvláštností a vymezuje charakter a místo české pantomimy ve světovém divadelním kontextu. Mimořádnou pozornost věnuje československému i českému mimickému divadlu. Po průkopnické práci Jaroslava Švehly
V Rusku a možná po celém světě mezi levicově exponovanými lidmi žije dosud mnoho lidí, kteří jsou ochotni vidět ve Stalinovi architekta socialismu, vítěze nad nacisty a tvůrce sovětského impéria. Ve skutečnosti to byl extrémní osobní tyran, despota, jakýsi superdiktátor, který měl snad jedinou dovednost: uplatnil dokonale hyperbyrokratický kontrolní systém doprovázený terorem, a to důsledně a s