Ke svým nadcházejícím neuvěřitelným devadesátinám přichází známý básník a překladatel Václav Daněk s novou sbírkou veršů, nazvanou Pistole z písku. Autor zde čtenářům otvírá své temperamentní víno vyzrálé pocitovosti a celoživotních reflexí, vylepšované v osudovém sklípku lahvovým buketem, těmi v písku uloženými a z něj vytahovanými pistolemi. Ani pod tlakem času však nepropadá bilancování, s
Autor čte své překlady poezie Innokentije Annenského, Alexandra Bloka, Sergeje Jesenina, Osipa Mandelštama, Alexandra Vvěděnského, Daniila Charmse, Arsenije Tarkovského, Bulata Okudžavy, Andreje Vozněsenského, Belly Achmadulinové, Jevgenije Jevtušenka, Josifa Brodského a Alexandra Kušnera. Součástí CD je doprovodný text Václava Daňka.
Pro mnohé čtenáře Václava Daňka, autora dnes už úctyhodného díla povýtce expresivní a milostné lyriky, budou tahle jeho veskrze satirická Žihadýlka určitým překvapením. Ve svém básnickém světě se autor sice nikdy neuzavíral, ale občanské postoje s obavami o ztrátu paměti a znovu nabyté svobody dosud ve společenskokritických textech nevyjadřoval v tak širokém spektru až proklamačně. Pod
Sto let od vzniku Einsteinovy obecné teorie relativity evokuje nová básnická sbírka Václava Daňka. Stance pro Einsteina jsou autorovým rozhovorem s velkým myslitelem, směřují k němu a jeho myšlenkám, současně mají však velký zobecňující přesah - Daněk v nich vyslovuje vedle díků a obdivu i pochybnosti a úzkosti současného člověka. Sledujeme autorovu formální virtuozitu, hltáme verše, současně
Václav Daněk (1929) je příslušníkem básnické generace, jejíž „dětství bylo poznamenáno zkušenostmi války a nacistické okupace a kteří vstoupili do let své dospělosti v letech neblahých drastických zvratů, předznamenaných únorem 1948,“ jak píše v doslovu k Baladám a svízelkám Rudolf Matys. A protože jedním z hlavních významových zřídel Daňkových veršů je paměť, jsou verše a jejich směřování v
Nová básnická sbírka známého básníka a překladatele shrnuje sedm věnců sonetů. Daněk zde potvrzuje svou pověst virtuóza básnické formy, jeho verše ovšem mají především výrazný ráz bilanční. S básníkem sestupujeme do jeho mládí v jižních Čechách, zachycujeme Prahu v jejích dramatických historických okamžicích, sledujeme básníka experimentujícího se sylabickým věncem a v posledním cyklu se s nadějí
Básník, překladatel ruské a ukrajinské poezie a dlouholetý rozhlasový redaktor v Československém a později Českém rozhlase se ohlíží za svými pestrými životními osudy, s vřelou fascinací hovoří o "hvězdném" pražském studiu a kolezích mimo jiné o Josefu Bezdíčkovi, Přemyslu Pražském, Miloslavu Jarešovi a Jiřím Horčičkovi. O spisovatelích Miroslavu Florianovi, Josefu Hiršalovi, Bohumile Grögerové,