Babička, tento román pro dospělé, výsostný vrchol spisovatelčina díla, k němuž spěje celou svou uměleckou dráhou, se zrodil z obrazu milované chápavé a moudré ženy, jejíž obětavá dobrota a láska prozářila Barunčino dětství. Ta pak v paprscích hřejivého světla babiččiny osobnosti vytváří básnickou idylu, sen o svém dětství, vzpomínku na to, co se už nikdy nevrátí a co vlastně ani nikdy
Publikace Maoři: společnost, kultura, jazyk představuje druhý svazek z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost. Tento svazek obsahuje rozsáhlý česko-maorský a maorsko-český slovník, slovník maorské mytologie, ukázky novel a přísloví.
Kniha Havaj: historie, mýty, poezie je prvním svazkem z literární pozůstalosti Václava A. Černého. Ten se od roku 1968 zabýval studiem polynéských kultur, jazyků a slovesnosti. Sestavoval slovníky a překládal moderní literaturu i tradiční lidovou slovesnost. Přítomný svazek přináší texty zaměřené výhradně na souostroví Havaj, obsahuje autorovo pojednání o dějinách Havaje, dobové dokumenty, mýty,
Václav A. Černý, kaukazolog, lingvista, překladatel. Vášeň pro rozmanité a málo obvyklé jazyky se stala základem jeho široké lingvistické erudice, kterou uplatnil také ve výuce i při přípravě učebnic a slovníků, mezi jinými i Základů gruzínštiny, jediné učebnice gruzínského jazyka na českém trhu.
Jméno literárního historika, překladatele a kritika Václava Černého je ve třicátých a čtyřicátých letech spojeno především s Kritickým měsíčníkem, který však nebyl jediným periodikem, ve kterém autor mohl soustavně a pravidelně otiskovat své kritické stati. V Lidových novinách dostal v letech 1936-1938 jako vedoucí kritické rubriky Literární pondělí prostor pro prezentaci svých stanovisek a
Čtvrtý díl univerzitních přednášek prof. dr. Václava Černého je věnován pseudoklasicismu, preromantismu, romantismu a realismu, tedy období zhruba od poloviny 18. století do devadesátých let 19. století. Podstatná část textů se zabývá literaturou, v níž zejména období preromantismu a romantismu se těšilo intenzivnímu a soustředěnému zájmu předního literárního komparatisty.
Dosud knižně nevydaná studie Václava Černého postihuje jak společné rysy evropského barokního dramatu jako celku, tak jeho národní specifika. Autor vymezuje baroko vůči období renesance, z jejíž krize se zrodilo. Barokní antiteze, jako základní modus vnímání skutečnosti, podstatně ovlivnila i barokní divadlo. Divadelnost je symptomatickým rysem celé barokní epochy a právě do baroka sahají kořeny
Abraham Fornander, Švéd, který se usadil na Havaji roku 1842, byl ženat s princeznou Pinao Alanakapu z ostrova Molok a v 60. a 70. letech minulého století zastával řadu významných funkcí v Havajském království. Během svého života věnoval nesmírně mnoho energie a píle sbírání a studiu havajského folkloru a mytologie. Pracovali pro něho nejvýznamnější představitelé havajské inteligence minulého