Zbierka šestnástich esejí je pomenovaná podľa prvej z nich, v ktorej sa venuje mimoriadne aktuálnej téme - potrebe určitej spoločnosti mať svojho nepriateľa a vytvoriť si jeho obraz. Jej skutočným názvom by však mal byť skôr jej podtitul, čiže "príležitostná spisba". Príležitostnú spisbu robí príležitostnou fakt, že autor zvyčajne nemal v úmysle zaoberať sa takou alebo onakou témou, ale priviedla
Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd. Tak začíná proslulý román Umberta Eca Jméno růže, který nyní vychází v doplněné verzi. Lze jej
Umberto Eco hovoří ve čtyřech poutavých přednáškách o své spisovatelské dráze.
Od Homérových básní až po současnou science fiction, od svatých písem po komiksy, přes všechna stěžejní literární díla, o nichž jsme se učili (od Gulliverových cest po Alenku v říši divů, od Tolkiena po Milión Marca Pola), literatura po celé věky neustále vytvářela pomyslné a bájné země a promítala do nich všechna ta přání, sny, utopie a noční můry, které v našem omezeném skutečném světě působí
Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí, sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení autorova
Aj v románe Pražský cintorín Umberto Eco ponúka čitateľovi podmaňujúcu fresku s množstvom postáv a príbehov. Ale pozor na dôležitý detail: iba hlavný protagonista je fiktívnou postavou a napriek názvu knihy sa do Prahy nikdy nevyberie. Tento Ecov román možno čítať aj ako veľkú učebnicu - najmä dejín a nie takých vzdialených... Simone Simonini je falšovateľ úradných aj neúradných dokumentov,
Ve své nejnovější knize předkládá Umberto Eco studie o historii znakových teorií. Popisuje dva modely encyklopedického poznání, z nichž jeden vychází z ideje stromu (systematického větvení pojmů) a druhý z ideje labyrintu. V dalších kapitolách pak hledá sémiotickou reflexi ve filozofických systémech od Platóna a Aristotela přes Tomáše Akvinského či Viléma Ockhama ke Kantovi, ale nemenší pozornost
Slavný italský spisovatel Umberto Eco ve svém nejnovějším románu Pražský hřbitov (Le Cimetiere de Prague) zkoumá původ konspiračních teorií. Jeho hlavní postava Simon Simonini je profesionálním padělatelem dokumentů, šiřitelem pomluv a špionem nejprve italských a následně i francouzských tajných služeb. Především však nenávidí Židy. A tato nenávist se stane v jeho životě rozhodující. Simonini
Kant a ptakopysk z r. 1997 je návratem k některým základním otázkám, které autor Umberto Eco formuloval ve své Teorii sémiotiky. Těmito otázkami jsou především vztah percepce a sémiózy, problematika reference, vztah mezi jazykem a realitou. Eco se bezprostředně dotýká odvěkých problémů západní filozofie, které se mezitím staly předmětem kognitivních věd. Autor opouští formu systematického
Tretí román úspešného talianskeho spisovateľa, autora slávneho románu Meno ruže, sa odohráva v 17. storočí, v období tridsaťročnej vojny a moreplavieb. Ecovo rozprávanie zahŕňa celú rekonštrukciu dobového poznania a životného štýlu: cestovateľstvo, astronómiu a astrológiu, mastičkárstvo i mágiu.
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí
V historii západní kultury se často objevují sklony k enumerativnímu hromadění informací, ať už se jedná o seznamy svatých, výčty bájných zvířat či léčivých rostlin a popisy králem vlastněných pokladů. Závrať nad seznamy může být omamující jak pro čtenáře, tak pro autory. Poetika seznamů se objevuje napříč v celé historii literatury.Mezi autory, kteří výčty ve svých dílech používali, se řadí
Publikace Teorie sémiotiky představuje základní odbornou literaturu ve svém oboru. Eco toto dílo napsal přímo v angličtině a následně přeložil do mateřské italštiny pod názvem Trattato di semiotica generale. Eco vidí sémiotiku v širších souvislostech, především jako ekvivalent kulturní antropologie, neboť člověk jako tvůrce znaku je de facto samotnou podstatou znaku a znak je konsekventně
V knize pronikáme k podstatě života z pařížského technického muzea, v němž Foucaultovo kyvadlo, měděná koule zavěšená na 54 m dlouhém laně, svým pohybem podává důkaz o točení Země i neměnnosti bodu, z něhož vše vychází a do něhož se vše vrací, střed Světa, Plánu i věcí. Kyvadlo má přispět k rozluštění Plánu řídícího svět, esoterické vize prostupující novou metafyzikou i techniku.
Second in Cassandra Clare's internationally bestselling Mortal Instruments series about the Shadowhunters. Discover more secrets about the Shadowhunters as they fight to protect the world from demons in the second book in the internationally bestselling Mortal Instruments series. Love and power are the deadliest temptations... Haunted by her past, Clary is dragged deeper into New York City's
Do výboru Poznámky na krabičkách od sirek (La bustina di Minerva) zařadil Umberto Eco ty nejzajímavější ze sloupků, které v posledních deseti letech vycházely pod stejným názvem v magazínu Espresso. Ve vtipných a čtivých článcích se Eco zamýšlí nad problémy současného světa, italské a západní společnosti, tisku nebo budoucnosti knih v době internetu, nechybí však ani několik opatrných předpovědí
Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje
Světoznámý autor Jména růže je i autorem filosofických a umělecko-historických esejů. Umění a krása ve středověké estetice patří k nejzdařilejším a nejinspirativnějším z nich. Eco v něm výstižně zachytil dějiny středověké estetiky, teologického i lidového vnímání nástěnných a deskových obrazů, hudby i architektury s důrazem na alegorický obsah a transcendentální dosah středověkého umění, jež
" ,,Písať som začal v marci 1978 a cítil som sa ako otrávený mních,"" odpovedal Umberto Eco na otázku, ako vznikla myšlienka napísať Meno ruže. Román mal pôvodne úplne inú podobu. Najskôr sa Eco pohrával s napísaním moderného detektívneho príbehu Vražda v opátstve, ale jeho záujem o stredovek bol silnejší a prinútil ho zasadiť dej do tejto doby. Román vyšiel po prvýkrát v roku 1980 a dodnes sa ho
Umberto Eco v publikaci Skeptikové a těšitelé analyzuje jednotlivé podoby kultury a pseudokultury a jejich přijetí "konzumentem". Jak dochází k tomu, že právě v těch strukturách, v nichž fungujeme, přestává být strategie touhy neutrálním nástrojem, který je tu od toho, abychom byli všichni šťastní a veselí? Jelikož se nás ani nedotklo tušení, že něco takového by vůbec bylo možné, stává se naše