Thomas Bernhard

Nad priepasťou života

Päť autobiografických noviel (Príčina, Pivnica, Dych, Chlad, Dieťa), v ktorých sa slávny rakúsky autor vyrovnáva s osobnými traumami a vykresľuje, ako sa stal spisovateľom: od detstva cez obdobie na internátnej škole v Salzburgu, učňovské roky a štúdium na gymnáziu až po izoláciu v pľúcnom sanatóriu. Bernhard nadčasovo zachytáva ponurú atmosféru povojnového Rakúska, a kým hľadá príčinu vlastného

Staří mistři (Střed)

V románu Staří mistři (1985) přivádí slavný rakouský spisovatel Thomas Bernhard (1931–1989) takřka k dokonalosti svou literární metodu zobrazení světa. Základní téma celého svého díla – je to komedie? je to tragédie? – rozehrává se sarkasmem a sžíravou kritikou všeho a všech. Na jedné straně umění nadsázky, komika a humor, na straně druhé vášnivé zaujetí proti státu – zejména rakouskému –,

Starí majstri

Román Starí majstri je často považovaný za Bernhardove najlepšie prozaické dielo. Hlavný hrdina Reger, ktorý vyštudoval v Lipsku a vo Viedni hudbu, píše pre Times kritické články. Už vyše tridsať rokov preto chodí každý druhý deň do Umeleckohistorického múzea vo Viedni. Tu, v Bordoneho sále, presedí niekoľko hodín, ustavične sa pozerá na Tintorettov obraz Muž s bielou bradou a rozjíma o umení

Vyhlazení

Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech – zejména rakouského státu a společnosti – jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.

Staří mistři

Nicolas Mahler zpracoval černočernou komedii Thomase Bernharda do podoby úžasné komiksové adaptace. Každý druhý den dopoledne – vyjma sobot s volným vstupem – usedá na lavici před Tintorettovým Mužem s bílým plnovousem ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu hudební filozof Reger. Jednoho dne dojde k přerušení této rutiny: Reger požádá přítele Atzbachera, aby se s ním v muzeu sešel právě v sobotu.

Skrachovanec (Svetová próza)

Skrachovanec je príbehom stretnutia troch klavírnych virtuózov Glenna Goulda, Wertheimera a anonymného rozprávača. Všetci traja sú výnimoční, ale Goldbergovské variácie dokáže geniálne zahrať iba jeden - Američan Glenn. Práve jeho klavírna genialita má na obidvoch priateľov a spolužiakov skazonosný účinok; hudba v Bernhardovom spracovaní nemá upokojujúci vplyv, neposkytuje estetický zážitok,

Hry III.

Další svazek her Thomase Bernharda.

Komplet: Korektura – Ztroskotanec – Mýcení

Tři romány Thomase Bernharda vycházejí v kazetovém vydání u příležitosti dvaceti let od autorova úmrtí. Ústředním motivem všech tří románů je posedlost tvořením, uměleckou tvorbou a zároveň její tragické selhávání, ztroskotávání a míjení se s uměleckou pravdou i realitou. Tyto momenty mají v určité míře společné i hlavní postavy: architekt Roithamer v Korektuře, klavíristé Wertheimer a Glenn

Mýcení

Román Mýcení z roku 1984 je autobiografickým příběhem a zároveň autorovým stanoviskem k otázkám umělecké tvorby. Rámec vyprávění je jednoduchý. Vypravěč se účastní „umělecké večeře“ na počest předního herce Dvorního divadla. Z ušáku v ústraní pozoruje dění a zároveň se před jeho vnitřním zrakem odvíjí příběh mrtvé přítelkyně. Bernhard si bere na mušku pokrytectví a služebnost „umělecké

Pivnica

Dielo jedného z najvýraznejších autorov rakúskej literárnej scény nie je ani nášmu čitateľovi neznáme. Jeho tvorba je čo do žánrov naozaj pestrá – básnické zbierky, romány, divadelné a rozhlasové hry. Scenéria diela je umiestnená do čias konca 2. svetovej vojny. Prostredníctvom hlavného hrdinu – mladého učňa spoznávame psychológiu Rakúšanov. Pivnica tak predstavuje paralelu nazerania na svet na

Vápenka (Střed)

Chůze (Střed)

Rozrušení

Je to komedie?Je to tragédie? (Střed)

Soubor povídek Thomase Bernharda (1931-1989) nastoluje všechna ústřední témata a postupy jeho tvorby: problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce. Právě v povídkách se ještě průzračněji odhaluje zvláštní litanický charakter Bernhardova vyprávění, v němž rytmus řeči zpochybňuje každou ustálenou myšlenku a každou tezi mění ve svůj

Pravdě na stopě

Svazek Bernhardových řečí, rozhovorů a fejetonů ukazuje „veřejného Thomase Bernharda“, tj. shromažďuje podle chronologického řazení jeho žurnalistické práce a veřejná vyjádření. K obrazu Bernharda-spisovatele patří i to, jakým způsobem svůj veřejný obraz spoluutvářel, jak provokoval veřejnou odezvu na své dílo a do svého díla tuto veřejnou odezvu vepisoval. I zde se lze setkat s charakteristickým