Bohatě ilustrovaná publikace Thomase Andersona obsahuje původní německé archivní materiály, bojová hlášení a doposud nepublikované snímky, a líčí tak celou historii průzkumných jednotek tankových divizí.
Na dobové fotografie bohatá publikace popisuje vývoj německé mechanizované pěchoty, která doprovázela německé tanky na bojištích v celé Evropě, a podrobně rozebírá specializovaná vozidla a vybavení určené k tomu, aby se z Panzergrenadier stala síla, s níž je třeba počítat.
Inovační doktrína Blitzkriegu, založená na součinnosti tankových svazků, dělostřelectva a bitevního letectva, přinesla německé armádě na počátku druhé světové války na všech bojištích nejen převahu, ale také poznatek, jak je důležité nepřipustit, aby nepřítel mohl své tanky nasadit obdobně.
Panzerkampfwagen V Panther je považován za vzor mnoha poválečných tanků. Zosobňoval dokonalou rovnováhu mezi palebnou silou, pancéřovou ochranou a mobilitou, která ve své době neměla konkurenci. Po určitých potížích s prvními modely se tank změnil z „problémového dítěte“ na jeden z nejcennějších prostředků Panzerwaffe.
Tato kniha se zaměřuje na strukturu a organizaci nejznámější jednotky druhé světové války – tankové divize (Panzerwaffe).
Mezi koncem první a začátkem druhé světové války uplynulo jen několik let, ale způsob vedení války se za tuto dobu změnil k nepoznání. Zákopovou válku a koňmi tažená děla vystřídaly rychlé přesuny moderních mobilních jednotek. Německé obrněné divize se díky nim prohnaly západní Evropou a na východě se zastavily až před Moskvou.
Lovci tanků, známí jako Panzerjäger, měli za cíl jediné: vyhledat a vyřadit z boje nepřátelské tankové síly. Ve druhé světové válce tak jednotky Panzerjäger představovaly účinnou zbraň Wehrmachtu, která se významně zasadila o úspěchy německé armády.
V roce 1940 získaly jednotky, jimž velel generál Erich von Manstein, zastánce myšlenky obrněných prvků u pěchoty, 30 strojů Sturmgeschütz a tak se zrodila nová vojenská síla – Sturmartillerie.
Kniha navazuje na předchozí díl věnovaný období 1939–42. Také tady její autor využil informace získané v několika archivech, např.
Samohybné útočné dělo neboli Sturmgeschütz bylo jednou z nejznámějších a nejúspěšnějších protitankových zbraní druhé světové války. Bojové skóre celé německé Sturmartillerie je jednoznačně pozitivní.
Velký počet dobových fotografií a četné citace ze zpráv velitelů Panzerwaffe, jejich technická hodnocení, požadavky a návrhy dodávají této knize punc hodnověrnosti a atraktivnosti.
Těžký stíhač tanků Ferdinand a jeho pozdější verze Elefant byly největší a statisticky nejúspěšnější německé stíhače tanků 2. světové války. I když jich bylo vyrobeno relativně málo, dokázaly mezi spojeneckými tanky rozsévat zkázu a úspěšné a vražedné byly zvláště v ohromných tankových bitvách na východní frontě.
Komplexně pojatá kniha, jejíž autor vynikajícím způsobem vytěžil informace dosud skryté v archivech. Zpřístupňuje ještě nikdy nepublikované výňatky z hlášení velitelů jednotek, z osobních deníků, vzpomínek veteránů a také dosud nepublikované fotografie. Umožňuje tím čtenáři zatím nepoznaný a mnohostranný vhled do historie legendárního těžkého tanku.
