Blíží se Vánoce a děda Pettson s kocourkem Fiškusem mají plno práce s přípravami na Štědrý den. Už je téměř všechno hotovo! Zbývá jen obstarat a nazdobit vánoční stromeček a taky nakoupit vánoční lahůdky, na kterých si budou celé svátky pochutnávat. A právě tehdy se stane to, co se stát nemělo. Děda Pettson uklouzne a ošklivě si poraní nohu. S bolístkou se nemůže vypravit ani do obchodu pro
Poslyš, Pettsone! Umíš snožmo doskákat až do domku? Fiškus umí skoro všechno na světě, to se přece ví! Není nic, čeho by se kocourek zalekl. Ale umí to i děda Pettson? Přečti si, jak během dlouhého a tááák nudného odpoledne Fiškus poňoukal dědu k jedné zapeklitosti za druhou a jak se s tím děda dokázal poprat. Ovšem v jedné věci je Pettson vskutku mistr nad mistry a tam mu nestačí ani Fiškus.
Ten Fiškus se ale má. Slaví narozeniny třikrát do roka. Ptáte se proč? No přece protože je to náramná legrace! A o tu není v domácnosti dědy Pettsona nikdy nouze. Ani když se peče palačinkový dort. Na dort je potřeba vejce, mléko, cukr, špetka soli, máslo… a mouka. Ale kde je mouka? Doma rozhodně ne — ani ve spíži, ani v šatní skříni, a dokonce ani ve sporáku. Pettson pro ni musí zajet do
Děda Pettson si ráno rád přispí, ale s Fiškusem šijí všichni čerti už ve čtyři! Každičké ráno je to stejné. Děda Pettson si spokojeně pochrupuje zachumlaný v peřině, když vtom ho probudí prapodivné zvuky, které znějí asi takhle: bong-kchrrr-bong-kchrrr-bong-kchrrr. Kocourek Fiškus totiž dostal novou postel s báječným pérováním, na které se náramně skáče. Jenže Pettson už má toho jeho hopsání ve
Děda Pettson má ve svém kurníku deset oprsklých slepic. Kocourek Fiškus se s nimi rád škádlí, a to se pak prohánějí po dvoře a často spolu vyvedou nějakou neplechu. Slepice jsou totiž hned po Pettsonovi Fiškusovy nejlepší kamarádky. Jednoho dne však Pettson donese slepicím kohouta a je zaděláno na pořádný malér. Slípky jsou z kohouta úplně paf. Líbí se jim, jak se hrdě nosí a jak přenádherně
Léto je nenávratně fuč, venku se ochladilo a za oknem panuje pochmurné počasí. Děda Pettson má špatnou náladu. Nechce se mu nic dělat — zrýt brambořiště ani nasekat dříví, natož hrát si s Fiškusem. Celé hodiny jen sedí u kuchyňského stolu, kouká a nespokojeně bručí. Fiškus se dědu snaží všemožně rozptýlit a vylákat ho k jezeru na ryby, jenže se mu to nedaří. Na Pettsona nic neplatí, ani když
Lišky se přece nestřílejí! Na ty je potřeba vyzrát. Kocourek Fiškus a děda Pettson si spokojeně žijí na malebném statku uprostřed švédského venkova. Ovšem jejich život není ani zdaleka poklidný! O to se většinou postarají kocourkovy ztřeštěné nápady, dědovy povedené vynálezy nebo jejich nenechavé, všetečné slepice. Jenže teď jsou slípky v ohrožení! V okolí totiž řádí liška. Alespoň to
Pro Fiškuse s Pettsonem jsou i Vánoce dobrodružstvím! Vánoce se blíží a Fiškus si ze všeho nejvíc přeje spatřit vánočního skřítka. Děda Pettson kocourkovi neprozřetelně slíbí, že k němu skřítek na Štědrý večer určitě přijde. Jenže jak to zařídit? Vždyť vánoční skřítci neexistují! Nebo snad ano? Pettson nechce Fiškuse zklamat, a tak se rozhodne, že tajně sestrojí mechanického skřítka,
Voňavé dálky a romantika pod stanem v podání Fiškuse a Pettsona! Kocourek Fiškus objeví na půdě podivný buřtík, ze kterého se vyklube — považte — stan! Přesně takový, v jakém se spí, když člověk putuje po horských masivech a rybaří u jezera, zasní se Pettson. Dědu napadne, že by s kocourem mohli vyrazit na dlouhou túru kolem jezera, tam by se utábořili a on by při té příležitosti
Nač pěstovat zeleninu, která nikomu nechutná? Krásný jarní den přímo vybízí k práci na zahradě. Děda Pettson zryl půdu, zasel semínka a vysadil brambory. Filuta Fiškus, který s Pettsonem rozhodně nesdílel představu, že v zeleninové zahradě se má pěstovat zelenina, si zasadil své nejoblíbenější jídlo — masovou kuličku! Už se těšil, jak mu z jedné vyroste aspoň pět dalších (jako u brambor!),
Dobrosrdečného dědu Pettsona a jeho roztomilého kocourka Fiškuse už znáte. Ale jestlipak víte, jak vlastně děda k mluvícímu kocourkovi přišel? Inu, to bylo tak… Děda Pettson žil úplně sám a bylo mu smutno. Na ženění už byl trochu starý, hovory se slepicemi stály za pendrek, a tak mu sousedka přinesla mňoukající krabici. Jenže odkdy krabice mňoukají? A odkdy kocouři mluví? Co jsou to myšpulky a
Veselý príbeh nerozlučnej dvojice starého pána Petsona a jeho kocúra Findusa z dielne švédskeho autora potešil deti i dospelých v mnohých krajinách. Bolo krásne ráno. Lístky pučali, tráva rástla, vtáčiky si pospevovali. Všetky malé stvorenia neúnavne liezli a poletovali, čo im sily stačili. Kocúr Findus pobehoval a svojím nemotorným poskakovaním hore-dolu strašil chrobáky, ktoré sa s námahou