„Antonín Stevens ze Steinfelsu, svého času proslulý malíř v Praze, který se rovnal Škrétovi“ či „význačný a slavný malíř pan Matěj Zimprecht, budoucí druhý Škréta, pakliže by mu byl dopřán život“, to jsou dobové charakteristiky dvou pražských malířů druhé třetiny 17. století, které ukazují, že ve stínu Karla Škréty, hlavního protagonisty raného baroka v Čechách, se našlo dost místa i pro