Ignác z Loyoly (1491–1556) byl baskický šlechtic, rytíř, mystik, duchovní učitel a manažer. Zažil bolesti i radosti, pády i štěstí, rozbité iluze i nečekané příležitosti, velkou osamělost i hluboká přátelství. Po zásadním životním obratu Ignác založil Tovaryšstvo Ježíšovo – jezuity, kteří se významně podíleli na reformování západní církve v novověku. Ignácovo duchovní poselství ovlivnilo život
Autor popisuje zakotvení papeže Františka v jezuitském řádu a ignaciánské spiritualitě. Jaký je Františkův duchovní styl? Jaký je jeho „způsob jednání“? Jaké jsou principy jeho rozlišování? Jak konkrétně ho ovlivnily velké postavy jezuitského řádu? Jaký vliv mělo to, že je jezuitou, na jeho působení v Argentině? A jak nyní působí na celosvětovou církev? Čím může „ignaciánská stopa“ inspirovat
Rozhodovat se musíme neustále, v malých i velkých věcech; jak se ale rozhodovat správně? A čemu vlastně říkáme „správné“ rozhodnutí? Existují nějaké metody nebo „techniky“ rozhodování? Jak hledat kritéria pro moudré rozhodování? Souvisí nějak dobré rozhodování a duchovní život člověka? Kdy je rozhodnutí zralé?…atd. Na podobné otázky odpovídá známý jezuita, v současnosti německý provinciál