Rodinná sága situovaná na území kavkazských republik dnešního Ruska se odehrává ve dvou časových rovinách: v dobách SSSR a v 90. letech po jeho rozpadu. Na začátku se setkáváme s Naďou, ovdovělou majitelkou restaurace, a jejím dospělým vnukem Denisem, který se živí jako černý taxikář. Příběh z dob SSSR představuje manželství Nadi a jejího muže Alima, který ji odvedl z Moskvy, kde byl na vojně, na
Mikuláš je zpátky, doma v Praze. A tak trochu neví, co si o tom, co v létě zažil, vlastně myslet. Léto je fuč a Čurda odletěl letadlem. Může aspoň o něčem z toho povědět spolužákům? Nebudou ho mít za blázna? A hlavně — co se stalo s Čurdou a letadlem? Vrátil se, nebo je pořád ztracený v povětří? Prvních několik dní po návratu si i Mikuláš sám připadá dost ztraceně. Myslí jen na to, že příští
Jsou prázdniny a Mikuláš má úplně volno. Žádná škola, žádné cvičení na kytaru, žádné plavání. Žádné vstávání v sedm ráno. Ale místo aby si doopravdy mohl dělat, co chce, tak ho rodiče jako každý rok naložili do auta a odvezli k babičce a dědovi, kam za ním z Prahy jezdí jen na víkend. A on teď musí trávit čas potloukáním se po zahradě nebo stále dokola sbírá letní jablka a jen tak šťourá kusem
Ještě hlt nechutné pálenky a ve dveřích sklepa zastaví vlak, který ji vysvobodí, ale jen na chvíli. Vesmír je bez boha, kuchyň prázdná a v krabici čeká flagelantské náčiní. Ze všech tragédií se nakonec stane jen průvod maškar, který kráčí do zapomnění. A život právě teď? Ochotnický kus, cirkus, starý nebo nový, a není nikdo, kdo by dnes večer nebyl přizván. Jen v pantech brány od mrtvého údolí
Sudety jsou v novele Kocovina vykresleny jako místo, kde lidi zůstávají jen proto, že nemají jinou možnost. Místo plné marasmu, jehož obyvatelé ztratili zájem o zbytek světa a začínají se tak trochu podobat zvířatům. Nedávná historie je ve vesnici v blízkosti rakouských hranic stále přítomná: postava místního blázna Honzíka, syna Češky a odsunutého Němce Hanse, je středobodem vyprávění. Kolem něj
Co mohou mít společného protinacistický odbojář ze skupiny Tři králové, sedmnáctiletý člen pražského pouličního gangu, odsouzený za „protistátní činnost“ do uranových dolů, a po slávě toužící básník? Snad víc než město a čas, v němž se protnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném únoru si režim posvítil i na takzvané malé ryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími a vojáky ze západní fronty
Po novele Hliněné dny se Stanislav Beran vrací s porcí povídek, žánrem, ve kterém je nejsilnější Scházíme se u stolu posetého drobky příběhů lidí účtujících s minulostí i se svými neúmyslnými a často nemilovanými rolemi, s lidmi těžce zápasícími s přítomností. Je možné trávit čekání na smrt vlastního dítěte nad křížovkou? Co spatří taxikář před gymnáziem? Má tetování duši? A má ji vysloužilý
Svou prozaickou prvotinou, povídkovým souborem Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa (2007) se Stanislav Beran přiřadil k autorům, kteří dokáží hodnověrně a bez zbytečné popisnosti zachytit atmosféru okamžiku. Jeho hrdiny jsou obyčejní lidé, jejich dramata nenápadná, ale zato opravdu uvěřitelná. Nejinak je tomu i v přítomné novele Hliněné dny. Tentokrát se však střípky událostí