Kniha nabízí rozbor prozaické tvorby portugalských spisovatelů Branquinha da Fonseky (19051974) a Domingose Monteira (19031980) z hlediska modality neobvyklého, známé v románských jazycích pod termínem insólito (fr. insolite). Teoretické vymezení konceptu se inspiruje především výzkumem brazilských badatelů, pro něž se jedná o modalitu sloužící k literárnímu vyjádření něčeho mimořádného,