Člověk v pozici outsidera, který se odcizil sám sobě a společnosti, nemůže prožívat sebe samého či ostatní jako „skutečné“. Vytváří si falešné self, přes které se konfrontuje s vnějším světem i s vlastním zoufalstvím. Dezintegrace jeho skutečného self jde ruku v ruce s rostoucím pocitem neskutečnosti jeho falešného self, až do bodu, kdy se v podobě akutního schizofrenního zhroucení dezintegruje